i krev svatá moji líci okráslila a již mi jest ukázal přebohaté poklady, kteréž mně chce dáti, ač při něm ustavičným srdcem zuostanu.
Tu řeč znamenitú syn toho starosty, kterýž ji milováše, uslyšav, jako bez smysla nemocen se položil. K němužto lékaři přišedše, poznali, že jeho pro veliké milovánie túhy trápie. A když jeho otec počal svatú Nětiši k manželství namlúvati, a ona se poče, jiným chotem chlubiec, tomu brániti i poče ciesařuov starosta na jiných se ptáti, který by to svaté Nětiše chot byl, k němuž by ona útočiště měla. V tu hodinu jeden přistúpiv povědě starostě a řka: Máť jiného chotě Jezu Krista. To uslyšav starosta, najprvé ji lahodnými slovy pokusil a potom proti nie hroznú řečí se obořil. Jemužto svatá Nětiše, posmievajíci se, odpovědě a řkúc: Cožť libo, to učiň, nikoli mne nepřemluvíš. K nížto starosta vece: Vol sobě jedno ze dvého, jest liť milá čistota, anebo se modl pohanské bohyni, jížto Vesta řiekají, anebo tu pohaněna budeš, kdežto nekázané ženy bydlé. Nesmějieše jí jinak starosta násilé učiniti, protože urozená bieše, ale z viery křesťanské jí vinu dal. Jemužto svatá Nětiše odpovědě a řkúc: Ani se budu tvým bohuom modliti, ani budu cizí nečistotú pohaněna, neb vždy mám s sebú stráži anjela božieho.
To starosta od nie uslyšav, kázal ji svléci a tak nahú do ohavného domu, ješto se nekázen děje, vésti. V tu hodinu přispořil jí Hospodin hustost vlasuov jejie hlavy, jimižto byla oděna, jako by v rúše chodila. A když svatá Nětiše v ten ohavný duom vešla, anjela božieho, tu jie čekajícieho, nalezla hotova. Jížto anjel ten duom nebeskú světlostí jest osvietil, tak že jakež jest byl dřieve duom nečistoty, takež již učinil se duom modlitebný. Tehdy starostuov syn s svým tovařistvem, s nekázanými mládenci, do toho domu šel a své tovařistvo napřed pustiv, sám před domem postál. Kteřížto všedše a divný nebeský blesk uzřevše, vzdychajíce, skrúšeným srdcem užasše se, ven vyběhli. Z toho se syn starostuov rozhněvav, jim nesmělých hubencuov nadav, sám do domu vběhl. A netáhl se jie dotknúti, až jeho světlost nebeská obklíčila a ohromila. A když v tom divu poznánie od Boha neměl, přišed diábel, na tom miestě jej udávil. To starosta uslyšav, u velikém smutku pláče přiběhl, a kterak by se smrt stala, na všech se poptal. Jemužto svatá Nětiše vece: Ten, jehožto vuoli chtěl konati, ten jest jeho udávil. K nížto starosta vece: To by bylo jisté znamenie, že si skrze čáry neučinila. Muožeš li na svém Bohu jeho vzkřiešenie vyprositi? A když svatá Nětiše za to Boha poprosila, ihned ten mládenec z mrtvých vstal. A že Ježíš Kristus jest pravý Buoh, zjevně volal. Zatiem pohanských chrámuov biskupé počechu proti nie všecku obec podněcovati,
