činil. To jest ten život omylný, ješto člověka k hřiechu vede a na zlé vždy radí. Proněž člověk život často ztratí, to, ješto jest slyšeti hrozno, učiniti musí. A protož to vše, což zde trpíme, v brzkém času se skoná, ale což jest na onom světě, trpěti to nikdy skonánie nemá. Proněžto, milé sluhy božie, nepřistúpajte k řečem obludným, k chytrostem diábelským, ale mile pro Jezu Krista svú krev prolíte. A když tu řeč svatý Šebestián k těm bratrancóm mluvieše, tehda jedna paní jménem Zoe, hospodyně Nikostratova, v jehožto domu ta dva svatá u vězení byla sta, a ta bieše němá, před svatým Šebestiánem padši, poče ruce spínati, znamenie dávajíc, aby se nad ní svatý Šebestián smiloval. Tehda svatý Šebestián vece: Jsem li já sluha boží a jest li to vše pravda, což jest tato žena z mých úst slyšala i uvěřila, rač otevřieti jejie usta ten, ješto jest svatému Zachaři, svému proroku, usta otevřev, řeč navrátil. Jakž to svatý Šebestián vece, tak ta žena zavola a řkúci: Požehnané promluvenie úst tvých a blahoslavení jsú všickni, ješto tomu, co s ty řekl, uvěřie. Neb sem já anjela viděla, an před tebú knihy otevřené drží, na nichž vše, co s jsi ty mluvil, bylo psáno. To její muž Nikostrat uslyšav, před nohami svatého Šebestiána padl, jeho prose, aby jemu ráčil vinu otpustiti. A ihned ta dva svatá Marcellina a Marka z vězenie propustiv i kázal jim volně pryč jíti. Ale oni nechtěli jsú, nechtějíce svatých mučedlníkóv koruny ztratiti. A takú milost řečí svatého Šebestiána Buoh bieše obdařil, že netolik ta dva svatá ku pokornému utrpení připravil, ale otce i mateř s mnohými jinými ženami na křesťanskú vieru obrátil a ty všechny bohobojný kněz Polikarpus pokřtil.
Zatiem starosta, kterýž tehdy v Římě vládl, neduživú nemoc pracně trpěl. A jakž svatého Šebestiána a kněze Polikarpa, aby ho uzdravili, poprosil, tak svatý Šebestián vece: Daj mi povolenie, ať všecky modly po Římu ztepu, a sám se jich odpověz a budeš zdráv! Jimžto když starosta římský povolil, tehda svatý Šebestián a kněz Polikarpus, přijemše k tomu, viece než tři sta pohanských modl jsú ztlúkli a zbili, a jakž ostatek zbíti kázachu, ihned se tomu starostě anjel zjevil a řka: Zvěstujiť tobě zdravie Bohem navrácené. A ihned byl zdráv. Proněžto se z čeledi jeho a jiných lidí tisíc a tři sta se pokřtilo.
A zatiem pohané ta dva svatá Marcella a Marka k jednomu dřevu ostrými kopími přitekše, jim se porúháchu. Zatiem se oni Bohu modléchu, tehdy starosta pohanský k nim vece: Zavrzta svú zpurnú mysl a sobě k životu pomóžeta. Jemužto oni odpověděchu: Nikdy jsme tak dobrého bydla neměli jako tuto a rádi bychom tuto dlúho přebývali, dokudž by nás tělesenstvie snésti mohlo. Tehdy pohanský starosta kázal
