poče k otci žalostivě volati a řkúc: Smiluj se nade mnú, otče milý, smiluj se nade mnú, dcerú svú. Nedaj mi zahynúti, oddaj mě za tohoto sluhu tvého. Pakli toho neučiníš a mně před sebú umřieti dáš, v den soudný za mě odpoviedati budeš. K tomu otec, srdečně zaplakav, vece: Běda mně, nebožči smutnému, co jest to na mysl padlo hubené dievce, dceři mé. Já tě chtěl nebeskému choti oddati a skrze tě spasen býti. A ty jsi v šeredné milovánie upadla. Ej, přemilá má dci, od toho nešťastného milovánie vzdal se, ať já tě, jakž sem slíbil, nebeskému králi oddám. Pakli toho neučiníš, mě, starého otce žalostného, s bolestí mrúce tudiež uzříš. K tomu ona, také plačíc, odpovědě: Otče muoj přemilý, neviem, coť mi se jest stalo. Neuslyšíš li mé prosby nakrátce, já umru. A když tak převelmi plakáše, jako bez smysla jsúci, otec, nevěda tomu, co učiniti, světských přátel radú k tomu naveden, že své dceři povolil a za svého sluhu, jakžkoli nerad, dáti musil. A jí bohaté věno dav, řekl: Jdiž pryč, dcero hubená, ať na tě déle nehledím.
A když ta panna s tiem svým hospodářem bydléše, ten její mladý hospodář ani do kostela chodieše, ani se Bohu porúčieše, ani se svatým křížem žehnáše. To jiní lidé znamenavše, jeho hospodyni vecechu: Vieš li ty, že tvuoj muž, jehož jsi sobě zvolila a nesnadně zaň dána, nenie křesťan, ani do kostela chodí, ani se Bohu modlí? To ona uslyšavši, velmi se užasla a na zemi padši, s velikú teskností poče své líce dráti a pěstma své prsi bíti a řkúc: Běda mně, nebožičce, že sem se kdy na svět urodila, a když sem se urodila, že nejsem ihned utracena. A když to, což bieše slyšala, súkromě muži svému vše pověděla, muž její toho všeho zapřel. K němužto ona vece: Chceš li, ať tobě uvěřím, poďme oba zítra do kostela! Tehda muž vida, že se to již déle tajiti nemuož, jí vše pořád pověděl, kterak se jest diáblu zapsal.
To ona uslyševši, ze všeho srdce vzdechši a ihned vstavši, k svatému Bazileovi šla a všecko pořád, jakž se jí i jejiemu muži přihodilo, pověděla. Tehda svatý Bazileus, jejieho hospodáře k sobě pozvav, od něho příběh jeho vešken vyslyšav, k němu vece: Chceš li, synáčku, navrátiti se k svému Spasiteli Jezu Kristu? K tomu on otpovědě: Milý otče, rád bych, ale nemohu, neb sem se mého Jezu Krista a viery křesťanské, svú rukú se zapsav, odpověděl a diáblu sem se i s tělem i s duší poddal i poručil. K němužto svatý Bazileus vece: Neměj na to péče, synáčku, milostivýť jest Hospodin a tě, kajícieho, k své milosti přijíti jest hotov. A to řekl svatý Bazileus, toho mládence uchopiv, svatého kříže znamením jeho požehnav, jeho za tři dni zavřieti kázal. A potom jeho navštieviv, otázal ho a řka: Synu, kterak se máš? Jemužto mládenec otpovědě: Otče svatý, mám se velmi nesnadně a nemohu snésti hrozného křiku a jich strašenie, ani držiece
