příčina našeho zahlazenie všeho lidu i našeho pronároda. K nížto Ruben, muž její, vece: Nestatečnú řeč mluvíš, jiežto neslušie rozprávěti. K němužto ona vece: Věz to, hospodáři, jest li to tak, že sem této noci počala dietětem, nebylo jest toto sprostného snu viděnie, ale pravé zjevenie.
Po těch časiech, když Ciborea dietě snosivši urodila, lekli sú se u velikém strachu otec i mátě a ihned počeli mysliti, co by z toho učinili. S jedné strany jim ohavno bieše své dietě zahubiti, z druhé strany zahlazenie všeho svého národa se báli. Proněžto sobě vymyslili, že vzemše to dietě v jedno plátenné osudie vsadili a to rúchami a smolú tak ohradili, že tam voda nikudyž nemohla. A to připravivše, v moře je uvrhli. A tu jím tak dlúho mořské vlny zmietáchu, až sú jeho k jednomu ostrovu, ješto slove Škariot, přinesly. A od toho ostrovu Jidáš přijal to příjmie Škariot.
V tu hodinu té vlasti královna, podlé moře se pannami se procházejíc, uzřela, ano po moři plýtvá pletené osudie, v němžto dietě, Jidáš, bylo v moře uvrženo. Chtiece ohlédati, co by to bylo, kázali k sobě to osudie přinésti. A nalezli v něm krásné dietě, kterážto královna dětí neměla a vším srdcem vzdechši, vece: Ej, bych já měla takéto dietě, aby to královstvie neosiřalo! Zatiem kázala toho dietěte tajně chovati a pořekši se, by byla těžká dietětem toho léta, podlé času by dietě měla, pronésti kázala. Proněžto král i všecka země se obradovala a toho dietěte velmi snažně chovati kázali.
Potom králová, s králem po některých časiech dietětem počevši, v svój čas pravého královice urodila. A když těch obé dětí, Jidáš a královic, podrostli, počeli spolu, jakož děti činie, hráti. A v té hře Jidáš královice často kvieléše, a kudyž mohl, vždy jeho zatrháše. To králová uznamenavši, to dobře
