vědúci, že syn její nenie, jala se jeho často bíti. Avšak on proto své zlosti neostal a naposledy na králově dvoře se to proneslo, že Jidáš královic nenie, ale nalezenec. Proněžto se Jidáš toho velmi ustyděv, pravého královice zabiv, pryč odtud do Jeruzaléma zaběhl a tu se Pilátovu dvoru přikázal, a ten v ty časy ustaven byl starostú. Na kterémžto dvoře tak se uměl mieti a Pilátovým vášniem hověti, že jeho Pilát na svém dvoru nade všemi mocným starostú učinil. A když jednoho času Pilát z své sieni do jednoho sadu hlédaje, toho sadu jablkóm velmi zachtěl. A ten sad otce Jidášova bieše. Jehožto Jidáš nic nevěděl, ani jeho otec Ruben znal. Tehda Pilát Jidáše k sobě pozvav, k němu řekl: Jakož mé zdravie miluješ, tak ihned běže oněchno mi jablek přines, nebť mi se jich velmi zachtělo. V tu dobu Jidáš, rúče běžav, v ten sad vskočiv, poče jablka chvátaje česati. Zatiem Ruben, otec jeho, vyběh poče jemu velmi hněvivě láti. A mezi tiem sebú dobře potrhavše, Jidáš, kámen pochopiv, na otce lúčil. A tu jeho jednú ranú zabil a ta jablka pobrav, před Piláta je nesl a jemu vše, kterak se jest přihodilo, pořád vypravil. Potom k večeru Rubena v sadu, mrtva ležiece, nalezechu, mněli, by náhlú smrtí umřel.
A zatiem Pilát po některých dnech Rubenovu ženu za Jidáše dal. A tu diábel dvoje zlé zpósobil. Jedno zlé, že otce zabil, druhé zlé, že mateř pojal. A když tak spolu s mateří jako s manželkú bydlel, poče Ciborea v jednu hodinu truchlú myslí vzdychati. A když jie Jidáš otázal, proč by tak těžce vzdychala, odpovědě jemu a řkúc: Nevelíš mi vzdychati, a já nebožka, ze všech žen nešťastná, nalezla sem se prostřed hoře. Měla sem jedno dietě i to sem musila v moře uvrci. Měla sem milého hospodáře, toho sem v sadu umrlého nalezla. A ještě k mé žalosti Pilát násilé mi učinil a žalost k žalosti přičinil, mě, smutnú ženu, za tě bezděky dal. A když ona jemu o svém dietěti všecko vypravila, najprvé kterak jest o něm hrozné viděnie měla, proněžto je do moře v pleteném osudí uvrci musila. Tehda jie Jidáš poče všecky své běhy pořád praviti, kterak se jemu od jeho mladosti až do toho dne přiházelo. Proněžto oba poznala, že Jidáš vlastnieho otce zabil a svú vlastní mateř sobě za manželku pojal. V tu hodinu poče Ciborea Jidášovi raditi a řkúc: Synu muoj přenešťastný, nicť jiného neumiem raditi, než vstana jdiž k Jezu Kristovi, kterýž v tyto časy po světě chodí, veliké divy činí a lidem hřiechy odpúštie. Toho Jidáš uposlechl, vstav i šel k Jezu Kristu. Jehožto Ježíš Kristus přijem apoštolem učinil. A on potom Jezu Krista proradiv, sám se oběsil.
Potom, když Hospodin na nebesa vstúpil, prvé než svým apoštolóm, jakž byl slíbil, Ducha svatého seslal, uzřev svatý Petr, ano počet apoštolský
