Svatého Petra naštolovánie svatá cierkev slaví pro to, neb jakž to staré Písmo pamatuje, jako toho dne svatý Petr apoštol v tom městě, ješto Antiochia slove, za starostu tu najprvé na poctivém a povýšeném stolu ho posadili. A tu slušie zvláště věděti, že tento slovutný hod zvláště pro dvojí věc jest ustaven. Najprvé, jakož se o tom píše, když svatý Petr apoštol v tom městě jménem Antiochia slovo božie kázáše, tehda knieže toho města jménem Teofilus, pozvav před se svatého Petra, k němu s hněvivú tváří vece: Co tiem mieníš, Petře, že muoj lid na jinú a neznámú cestu a vieru vedeš? A když jemu poče svatý Petr o svaté vieře z Písma mluviti, kázal jeho to knieže Teofilus jieti a v žalář vsaditi a tu bez pokrmu i bez pitie kázal jej chovati, tak že již svatý Petr, k veliké mdlobě svých očí pozved, vece: Milý pane Jezu Kriste, všech strastných spomocníku, rač mi pomoci v mé této núzi, nebť tudiež zahynu. K němužto Hospodin skrze hlas odpověděl a řka: Petře, zda mníš, abych tě opustil, že proti mé dobrotě smieš takovú řeč mluviti! Jednak uzříš, nebť jest již blízko ten, ješto přijda tě utěší.
Zatiem svatý Pavel apoštol, podál odtavad jsa, uslyšav, že svatý Petr u vězení sedí, ihned vstav, k tomu kniežeti Teofilovi přišed, s tichostí řekl: Věz, žeť sem rozličného řemesla mistr, a bychť mohl u tebe přebyti, mohlť bych se na mnohých věcech hoditi. Tehda Teofilus poče svatého Pavla prositi, aby u jeho dvora pobyl. Jemužto když on povolil, po několiko dnech tajně do žaláře k svatému Petru všel. Jehožto uzřev, an jedva již živ jsa sedí a velmi se přepadl, velikú mdlobú již hleděti nemoha, poče žalostivě svatý Pavel plakati a takto řka: Ej, bratře muoj milý, útěcho má, vzezři na mě jedinú. V tu hodinu svatý Petr, jakž moha, prozřev a jeho poznav, poče slzeti. Ale mluviti s ním nemohl pro velikú mdlobu. Tehda svatý Pavel přistúpiv, ledva jemu usta otevřev, jeho pokrmil. Skrze kteréžto pokrmy po malé chvíli svatý Petr se posilniv svatého se Pavla chváti a jeho políbi. A tu oba milostivým pláčem, tváří spojichu, držiece se naplakali.
Potom svatý Pavel odtud tajně vyšed i šel k Teofilovi a takto k němu mluvil: Jest li tvého vysokého stavu chvála všie ctnosti přietelnice, věz to, že malá věc zlá velmi stav všeliký ohaví. Rozpomeň se na to, což s učinil onomu chudému bohobojnému a sprostnému člověku, jemužto Petr dějí. Protivíš se jemu, jako by on veliká věc byl. An chodí v hrubém rúše, nuzný a jediné jeho řeč jest a ledva duše v něm. Takového li tobě slušie v žaláři držeti? An, ač by sobě volen byl, mohl by se tobě na něčem hoditi. Neb jakož o něm lidé pravie, že nemocné uzdravuje a mrtvé křiesí. K němužto Teofilus takto vece: Nepodobno jest k tomu, Pavle, by
