přišedše slovo božie kázali. A na kohož svaté Čtenie položili, toho od všeliké nemoci uzdravili. A odtud svatý Barnabáš vyšed z Cypra, do jednoho města, ješto Salmania slove, přišel a slovo božie kázal. A tu jeden čarodějník proti němu neskrovně lidí vzdráždil. Proněžto židé jeho jemše a dlúho jeho trýznivše, před soudci přivedli. A zatiem přezvěděvše, že jeden mocný a slovutný jménem Euzebius, příbuzný Nerovi ciesařovi, do toho města přijel, i báli se židé, aby on svatého Barnaby z jich moci nevyňma nezprostil, uvázavše jeho svaté hrdlo provazem a před město vyvlekše, upálili. A na tom dosti neměvše, jeho svaté kosti, chtiec uvrci do moře, v jedno olověné osudie sklásti kázali. Ale té noci Johannes, jeho učedlník, se dvěma s druhýma ty svaté kosti pochopivše tajně schovali. A potom po božiem narození pět set let za ciesaře, jemuž jméno bylo Zena, a za papeže Pelagia svatý Barnabáš své svaté kosti zjevil. A křesťané je vzemše, na poctivém je miestě položivše, Bohu a svatému Barnabě chválu vzdali. Amen.
Měsiece července dne čtrnáctého Elizea proroka, jenž v Samarí palestinské, jakož píše svatý Jeroným, pochován jest, tu, kdež Abdiáš prorok otpočívá. Téhož dne svatého Qvinciána kněze a zpovědlníka.
O hodu svaté Trojice takto se píše
O svaté Trojici mluviti velmi jest nesnadno. Neb když svatý Pavel byl na třetie nebesa vtržen a tu okamženie přepovýšených tajností božích zazřev, avšak odtud se navrátiv, nic všetečně o svaté Trojici promluviti nesměl, než se v tom velikém ohromení podiviv, řekl: Ó, převysoká
