aby jel a bránil toho města proti těm protivníkuom římským. K tomu se Gallikan hotově postavi, ale za to prositi poče, aby mu za jeho práci Konstancí, Konstantinovu dceru, oddali. Za nižto také římská kniežata prosiechu. Tiem se otec její zamútil velmi, neb vědieše, že jeho dcera Konstancia, jakž ji bieše svatá Nětiše uzdravila od veliké nemoci, tak ihned otvrdně Bohu čistotu byla slíbila, tak že by radějši smrt trpěla, nežli ten svatý slib zrušila.
To vidúci Konstancia, počne otci raditi, aby ji Gallikanovi slíbil dáti, když by se s vítězstvím zase vrátil. A také za to proséci, aby tě dvě dceři, ješto Gallikanus z dřevní ženú měl, při ní zóstavil, aby se mravóm a obyčejuom jich otce naučila – A miesto nich já jemu puojčím svú dvú úředníkuov, svatého Jana a svatého Pavla. A když se o tu řeč všichni sjednachu, tehda Gallikan, pojem s sebú Jana a Pavla, a s ním lid veliký vojenský táhl do té vlasti. Tu jej nepřátelé potkavše, jeho lid rozrazivše, do města Trácie jej vehnali a v tom městě jej vojensky oblehli. V tu dobu přistúpivše k Gallikanovi svatý Jan a svatý Pavel, jemu pověděli a řkúce: Slib se k pravému Bohu Jezu Kristu a ihned nad nepřátely svítězíš, lépe, než jsi kdy svítězil. Tehda Gallikan snažně slíbil a pravému se Bohu Ježíši Kristu poručil. A jakž to brzo učinil, tak se jemu zjevi jeden mládenec podobný a nesa kříž na plecí i promluvi k němu a řka: Vezmi meč svuoj a poď za mnú. Tehda Gallikan vzem meč i pojide za ním a tak projde všecko vojsko i vojenské zástupy až do stanu králového. Tu se nic nebivše, než Bohem daným strachem všichni se zhrozivše, k tomu nepřieteli přistúpichu, že věrú svú Římanuom poddavše se slíbichu. A tak ten div Gallikan uznamenav,
