chválu vzdávali. Najprvé to slušie znamenati i duostojně pamatovati, kterak jsú první apoštolé vieru křesťanskú svatého Ducha pomocí po světě vzplodili a naposledy pro Jezu Krista svú krev prolili. Mezi nimižto byl starosta svatý Petr. Kterak jest to byl snažný a co skrze něj Buoh světu dobrého ukázal, o tom se tuto píše nakrátce.
Svatý Petr pro svú snažnú vieru, jížto měl k Jezu Kristovi, ze všech jiných apoštoluov prorádci Jezu Kristova věděti chtěl, a jakož praví svatý Augustin: By byl jeho zvěděl, byl by vstana zabil jej. Protož jeho Ježíš před ním jmenovati nechtěl. Znamenitě ho Ježíš v tajných svých věcech volil, kdyžto jeho na huoře Tábor mieti chtěl. Druhé, ješto jednu ženu mrtvú vzkřiesil. Třetie na modlitbách v zahradě před svým umučením. Toť jest ten svatý Petr apoštol, jenžto jest, po moři stúpaje, k Ježíšovi šel, jehožto také rúcha stien nemocné uzdravoval, jemužto také Kristus pastýřstvo nad ovcemi poručil. Na jednom také kázaní tři tisíce lidu na vieru křesťanskú obrátil. Někdy také Herodesem jat, anjelem zproštěn. Toť jest ten přešťastný apoštol, jemužto jsú poručeny Bohem klíči od královstvie nebeského.
Kteraký jest byl jeho pokrm, o tom sám popsal v jedněch knihách a řka: Jediný chléb mně s olivovým ovocem pokrm bieše, máslo s vařením ani maso v žádném obyčeji mi nebieše. Rúcho mé byla jediná sukně a pláštěk, viece mi třeba nebylo. A také se o svatém Petru čte, že když se jest rozpomenul na milý přiebytek, s Ježíšem v člověčenství po světě chodiec, ihned zplakal, a protož vždy pásmici nosieše, že jí slzy utieráše.
Těch časóv, když svatý Petr za mořem okolo Jeruzaléma kázáše, bieše jeden v Římě znamenitého rodu, jemužto bylo jméno Faustianus a jeho hospodyni jméno Machodonia. Ta mějíšta dva syny dorostlá, jednomu řiekali Faustinus a druhému Faustus. Machodonia, matka jich, velmi krásná žena bieše. Deveř její neprávě ji miluje, zlým skutkem jie lákáše. A když o to přielišně stál, Machodonia, ctná a věrná žena, tu milost mrzce nesúci, hledáše, kudy by se tomu obránila a také aby muže svého s bratrem nesvadila. Tomu se tak silně bránieci, umyslila sobě, kterak by se odtud vzdálila. Vstavši jednoho jitra, muži svému sen zamyslivši pověděla a řkúc: Ukázal mi se ve sně muž počestný a takto mi řka, abych pojmúci svá dva syny s sebú, Faustina a Fausta, i brala se s nimi pryč a zase se nevracovala, až by mi opět bylo zjeveno. Pakli bych toho nechtěla učiniti, abych to jistě věděla, že se všemi dětmi umru. To její muž uslyšav a tomu uvěřiv, velmi se užasl a k tomu jí povoliv, se dvěma synoma a s počestnú čeledí za moře poslal a tak rozkázav, aby v městě Atenis přebývala a syny učiti kázala. Faustianus pro utěšenie bieše najmladšího
