[267r]číslo strany rukopisusberouce se táhli na nepřátely[3976]nepřátely: -lj, kteříž jim překáželi na jich zboží. A ti Dokzany[3977]Dokzany: -gz-, svatých[3978]svatých: Sch. panen klášter, spálili sou, a když do Teplice městečka přitáhli a do kláštera abatyše[3979]abatyše: Abbatyſſe od panen dobrotivě přijati a časnými věcmi slušně opatřeni, však proto abatyši[3980]abatyši: -bb- se pannami vyvedše, klášter osedli, kteréžto někteří z vojska, totiž[3981]nejisté čtení z oděvu zloupili sou. Potom Osek klášter pod hradem spálili sou a mniši utekli.
O hradu Mostském.
{Hrad Bílina opanován od Pražanův.}marginální přípisek mladší rukou Itemcizojazyčný text k nabádání vojska pražského, kteřížto hradem Bílinou vládli sou, na den svaté[3982]svaté: Se. Maří Magdalény opět vyšlo jest[3983]jest: gt z Prahy mnoho jízdných, pěších k Bílině, aby v svém vojště Pražané více proti Míšenským[3984]Míšenským: -n- posilněni byli, kteříž blízko byli, aby mohli město Most s hradem oblehnouti. Protož se sjevše vespolek, táhli sou k Mostu a hned horu hradovou opanovali, a zdvihše dva praky a dvě děla složivše, veliké škody hradu učinili sou řkouce: „Ha ha, nebožátka, nedbejte[3985]nedbejte: nedbeyte vy na hradě, kacíři, jakož jsme učinili těm na Bílině, tak i vám učiníme, a dva syny hajtmana vašeho na taras přivážíc, k vám k šturmu půjdeme!“ Strach a hrůza připadlo[3986]připadlo: przipadlo jest[3987]jest: gt na hradské a jich srdce zranila, nebo sou předzvěděli, kterak sou Bílinu, hrad nedobytý, v krátkém času dobyli. Protož za rokování přátelské žádali. A když purkrabie[3988]purkrabie: purgkrabie, otec těch synův zjímaných[3989]zjímaných: -i-, s některými z vojska sešli se, otce svého, totiž[3990]totiž: t. purkrabí, prosili jsou, aby hradu postoupil. Tehda[3991]Tehda: -a otec těch dětí slzavě odpově[506]číslo strany ediceděl: „Milí synové, toho učiniti nemohu, aniž mi sluší. Nebo jinému hrad poručen jest tak mnoho jako mně.“ A když úmluva se nestala, díl vojska šturm k hradu spustivše[gt]spustivše] opustiwsse[3992]Goll, vrata u hradu předhradí spálili sou. Hradští jsouce tím ztrašeni, slovy pokornými volali řkouce a prosíce, aby to pro Bůh učinili, aby je se zbrojí s hrdly[3993]hrdly: -i propustili odjíti, že chtí hradu sstoupiti. A když ten plačtivý pláč jako všem a zvlášť urozeným líbil se, jediný pan Jan kněz odmlouval, řka:[3994]nečitelná marginálie „Co by nám to prospěšno bylo dopustiti jim sjíti a potom na jiném hradě znovu jich dobývati? Zda liž[3995]liž: Zdaliž nevidíte, že Pán Bůh chce dáti v ruce naše? To učiníc, učiníme s nimi, jakž se nám viděti bude a starším.“ Ale že z vojska mnozí zlí skutkové nekřesťanští se dáli, mlčím o násilí ženském, ale povím při vězních. Neb jednoho Němce vězně na taras přivázavše, někteří s ním chtěli k šturmu jíti, však jiní toho nechtěli dopustiti, jiného do ohně, podávajícího se všecko učiniti, co by chtěli, uvrhli, kterýžto sedmkrát[3996]Goll: sedmikrát z ohně vyskočil, však cepami umlátili do smrti. A mnoho jiných skutkův nekřestanských páchali sou. Nebyla ta věc tajna mostských měšťanů[3997]měšťanů: Mieſſťanů,
