{Krása napomenutí činí Mikulášovi žáku.}meziřádkový přípisek mladší rukou „Milý bratře Mikuláši! Jižť se nám blíží koruna mučedlnická. Podstupmež tuto nesnázku od milého Boha nám danou pro věčnou odplatu, vzpomínajíce na Pána Ježíše, kterak on ráčil smrt ukrutnou za nás trpěti a nás vykoupiti svou nevinnou krví, potom také kterak jsou mučedlníci těžké smrti podstoupili i panny.“ A tak mnohou řečí jeho napomínal prose, aby byl úmyslu pevného. A když tak již bude, ve čtvrtek na středopostí vyvedou je oba ven z žaláře a víží jim nohy k koňům, aby je koňmi smýkali. Tehdy přistoupí k nim legát a napomene je, aby se pravdy Boží odřekli a odpřisáhli. {Mikuláš žák nebyl stálý.}marginální přípisek mladší rukou A Mikuláš žák, posel od Pražanův, boje se smrti, ustoupí a odpřisáhne se. I odvíží jemu nohy od koní a Krásu Věnečníka táhnou koňmi znenáhla po kamení a často s ním kat ustával a mnoho lidí okolo něho se valilo. A takto jeho legát napomínal a řka: „Ustup toho bludu a nechej toho učení, které jsou Čechové začali, a neumírej a zachovej svůj život.“ A on odpověděl, že chce rád tu smrt podstoupiti pro svaté čtení. A tak častokrát s ním postávali a vždy legát s ním mluvil, aby ustoupil pravdy. A tak vlekli ho na to místo, kdež mrchy vláčí, a tu jsou jeho upálili, a to proto, že nechtěl říci, že mistr Jan Hus hodně trpěl.
O smlouvě Táborských s královskými a vydání kříže proti věrným Čechům, v neděli družebnou, den 16. měsíce března, z rozkázání legáta papežova v Vratislavi tehdaž s králem Zikmundem římským, uherským.
Mezi tím časem královští rozličnými chytrostmi s Táborskými, kteří se byli na Plzni zavřeli, skrz rozličné osoby a smlouvy rokovali. Však žádné smlouvy jakožto s kacíři a protivníky nechtěli učiniti. Však kradí některých Pražských k nim poslané povolavše, s královskými v smlouvu pod výminkami vešli jsou, nejprv, aby město mělo svobodu přijímání z kalicha, druhé, aby oni svobodu plnou s dětmi, s ženami svými přestěhovati se měli do Hradiště hory Tábor. K kterýmžto výminkám královští zavázali sou se pod jistými pokutami, ačkoli lstivě. {Kraj Písecký.}marginální přípisek mladší rukou Nebo mincmejstru od Hory a panu Petrovi z Štemberka a jiným královským s velikým množstvím jezdcův v kraji Píseckým sebraným psali sou tajně, aby když by Plzenští [a]text doplněný editorem Táboři z Prahy vytáhli, aby je na cestě rukou oděnou porazili, jakož se i stalo. Nebo na den Zvěstování Panny Marie, den 25. měsíce března, pan Břeněk z Švihova, Valkún z Adlar, Jan Žižka s jinými bratřími, míníce k Hradišti a města Plzně pod úmluvami dotčenými panu Václavovi z Leštna podkomoří sstupovati, proti nim královští u Sudomíře blízko u jednoho rybníka rukou silnou nepřátelsky táhli. {Bratří.}marginální přípisek mladší rukou A když sou v boj vešli, z obou stranou mnozí zbiti sou a mnozí zraněni, mezi nimižto pan Břeněk na špici zabit jest. A při západu slunce královští s pole postoupili, bratří 30 a některé zjímavše, kteréžto mincmejstr k Hoře svázané vedl jako kat a vrah. Ale bratří na Hradišti, jich některých raněných ve vsech nechavše, přišli jsou, od jiných bratří té hory vděčně sou přijati.
