nebyla sváda a svár. Protož když tak Pán Bůh ráčil jmíti, zbaveni sou Táborští svého oumyslu, nemohouce učiniti v obci různice, kterouž sou se nadáli učiniti. A protož maličko předpovědíno bylo a vyslyšáno, navrátil se každý do svých hospod pokojně.
Uložení hodiny a místa, kde by smlouva skrze pány hajtmany měla jednána býti mezi mistry pražskými a kněžími, též kněžími táborskými.
Itemcizojazyčný text v úterý po svatém Mikuláši urozený pan Oldřich z Hradce Jindřichova s jinými pány urozenými s povolením obojí strany způsobil jest s konšely: všickni kněží pražští s kněžími táborskými hodinu určenou po obědích přišli sou, do koleje Karlovy se sešli k oznámení pří a slyšení z strany mistrův s kněžími táborskými. A protož konšelé na předpověděný den Mikuláše z Husi a Žižky s některými staršími k obědu od purkmistra na rathauze učiněného sou pozvali, aby s nimi u větší přízeň vešli a mezi sebou zachovali. K kterémužto obědu Mikuláš z Husi přijíti odmlouval jest, domnívaje se, že by jemu smrt na rathauze byla připravena. A protož téhož dne vsedl na kůň, s některými Táborskými sobě připojenými z Prahy s hořkým úmyslem vyjel jest, mysle, že chce Pražským škoditi, kde by mohl. {Potůček Psář. Mikulášovi z Husi jeho kůň nohu zlámal, skrze což zase se do Prahy navrátil a tam umřel.}marginální přípisek mladší rukou A když k potůčku Psář přijel, kůň jeho vozům vyhnouti nechtěl, do jedné zmoly nebo rokle upadl, a tak Mikulášovi nohu na poly zlámal. Kterýžto ač se zapřisáhl, že nechce do Prahy více přijeti, zase do Prahy jest přinesen k lékaři, nohu aby zhojil. I napadla jest jej těžká dušnost v prsech, pro kteroužto věc večer na den Narození Pána Krista v domu pana Zmrzlíka, kterýž sobě oblíbil místo Příbenic, den svůj poslední zavřel jest. Jehožto smrti někteří z Pražských, přirození Táborských na se vzavše, želejíci plakali sou, a jiní radovali se, Bohu díky vzdávali, že je ráčil zprostiti od člověka, kterýžto nemyslil o pokoj, ale více svou chytrostí zbouřiti různici, nenávist a rozdělení mezi stranami učiniti nepřestával jest. Ale Žižka s několiko svými v úterý předpověděný po svatém Mikuláši obědvati na rathauze s purkmistrem a s konšely nebáli sou se. A po obědích, když již mistři a kněží pražští v koleji Karlově čekali, kněží táborští do koleje přijíti nižádným obyčejem nechtěli, ale do jiného místa, kdežkoli konšelům by se zdálo. Ale aby rok určený pro jich nepravou vůli nebyl roztržen, pan Oldřich Vavák s Žižkou a s jinými ubrmany rozkázali sou, aby poněvadž do koleje se sjíti nemíní, ale aby přišli ihned do domu pana Zmrzlíka Petra proti kůru kláštera
