se poddajme líbezně a jemu se modlme, ať ráčí svůj hněv od nás odjíti a milosrdenství své ať nám ráčí navrátiti.
O spálení Rokycan.
{28 Jul.}cizojazyčný marginální přípisek mladší rukou Itemcizojazyčný text v pondělí po svaté Maří Magdaléně, když ještě Pražští drželi pole v kraji Žateckém, Čechové a Němci z Plzně přitáhli do Rokycan města, šturmem jeho dobyli velmi lehce, neb přátely měli v městě. A zbivše i zjímavše mnohé, s velikým loupežem, město zapálivše, domů se vrátili, a však nechavše těch, kteříž tu byli na zámek utekli.
O upálení jednoho měštěnína pražského pro nedověru.
{Václav Švec upálen.}marginální přípisek mladší rukou Itemcizojazyčný text v středu po svaté Maří Magdaléně Václav Švec, měštěnín Města Starého pražského, zlý smysl o velebné svátosti maje, by to tělo a krev Kristova byla, jakož to skutečně dokázal, když hřbet k svátosti obrátil, když byla přinesena, téhož dne v sudu spálen jest.
Tažení Pražan a Žižky k Mostu na Míšňany.
Itemcizojazyčný text téhož času na svatého Sixta tři strany města Pražského vytáhly sou k Mostu, aby shromáždíc rozptýlené po městech, spolu se sejdouc, míšenské vojsko ven z země aby vyhnali. S nimižto Žižka, Táborských hajtman, pro lékařství očí svých v Praze tehdaž byl, jehožto zhojení zraku lékaři žádné jiné naděje nepokládali, jel jest, aby aspoň Němcům hrůzu dal. A tak přijeli sou až do Loun. {Míšnaři na svá obydlí pospíšili.}marginální přípisek mladší rukou; * Míšnaři: Mjſſnáržy O tom Míšenští uslyševše, že by se Pražané opět sebrali, z Království českého sou se na svá obydlé vrátiti pospíšili.
Tuto o tom, kterak kněz Jan učinil roztržení proti pánům veliké, co žádali.
Itemcizojazyčný text téhož léta i času páni Království českého Rožmberský, Čeněk i jiní páni, rytíři, panoše s Pražany prvé smíření spůsobili i žádali, aby k neděli nejprvé příští po Nanebevzetí Panny Marie, den 17. měsíce srpna, s Pražskými a jinými městy přídržícími se pravdy Kristovy sjeli se do Brodu Českého o dobré věci království, stavu, řádu a pro obranu jednomyslnou pravdy na rokování. Aby došli nezrušitedlného skutku, žádají páni, aby Pražské město své některé měšťany s plnou mocí jich vyslali a ke dni určenému tu aby se sjeli. Však pan Jan kněz, tehdaž u vojště blízko Mostu města jsa, psáním svým i osobně Pražanům se sjeti neradil se pány, pravě, že ti páni sou zrádci a nevěrní, aniž se pravdy právě přídrží. Pro kteroužto věc obec Pražská těžce byla rozdělena. Některým zdálo se, poněvadž pro dobré království prvé přivolila, [že]text doplněný editorem nižádným obyčejem nesluší tomu roku odpírati, a jiní proti tomu odporně volali řkouce: „Nižádným obyčejem nesluší k roku ani k místu určenému státi ani se s zrádcem sjeti.“ A když sou sobě tak vespolek odmlouvali, konečně
