kteřížto také Čecha dosáhnouc, s trubači před město vyvedouc, spálili, zlé za zlé odplácejíc. {Pán Bůh spravedlivý soudce nic zlého nenechá bez pomsty.}meziřádkový přípisek mladší rukou; * spravedlivý: P. B. Spr.zlého: zléo A že Pán Bůh spravedlivý soudce nic zlého nenechá bez pomsty, ale každému podlé skutků jeho odplacuje, protož zrušena jest Pražanům naděje o dobytí hradu a naplněno přísloví, jenž dí: {Co jsem mohl, nechtěl jsem, a co sem chtěl, naplniti sem nemohl.}marginální přípisek mladší rukou „Co sem mohl, nechtěl sem, a co sem chtěl, naplniti sem nemohl.“ Protož přihodilo se jest, že na den svatého Sixta lid markrabův míšenských s mnoha tisíci pěšími, jízdnými, Němcův i Čechův, tu byl Hlaváč, Zikmund Děčínský, lid Mikuláše příjmí Chudý, městu Mostskému a hradu na pomoc přibližovali se, aby Pražany s pole sehnali. Pražané s pole vojsko německé vidouce a ty, kteří zbyli, hrad obehnali, na hůře ležíce, někteří nezdravého rozumu a prostě blázni, ještě vítězství neobdrževše, loupež mezi se dělili řkouce: {Onoho Němce můj kůň bude.}marginální přípisek mladší rukou; * Onoho: Onoo „Onoho Němce můj kůň bude, onoho Němce mé odění!“ A když Míšenští čela svých houfův zřídili i houfy a k hoře se přiblížili, Pražané též učinili, aby se s Míšenskými potkali. Strach a bázeň neslýchaná při obojích houfích byla. Neb když sou se potkali ti, čelo kteříž drželi, Pražští hřbet sou obrátili. To vidouce jiní, na outěk se dali, dvou prakův a dvou pušek velikých tu nechavše. Jedni do Žatče, jiní do Chomutova, do Loun, do Slaného, zpět se neohlédajíce, pospíchali. Když by byli Míšenští nebyli přestrašeni a je honili, žádný neb řídký by byl jich rukou ušel. Ale však puškaři mnohé z vojska míšenského, kteříž k nim nahoru chtěli, zbili. A tak toho dne z obou stran na tisíc zhynulo jich.
O zamordování kněze Bárty táborského.
Téhož času kněz jeden táborský Bárta s velebnou svátostí těla Kristova předcházeje houfy, jakož Táborští měli obyčej, toho kněze někteří z vojska míšenského se všemi bratřími jeho následujícími ukrutně kopími a meči zmordovali sou. A jeden Němec monstrancí s tělem Božím vzav, svátost vyvrhl a monstrancí ztloukl, do toulu vložil, vtlačil. A když ta hrozná pověst o velikém poražení do Prahy přišla, všecko město tím zarmouceno jest: Plakaly ženy, sirotci, strativše tu muže a otce, duchovní i světští zámutek měli a toho litovali kazatelé a po všech kostelích pravili, že všemohúcí Pán Bůh spravedlivým svým soudem tuto ránu na nás dopustil. Neb když na počátku spolu bojovali sme pro obranu jeho svaté pravdy, všecky věci podlé vůle jeho s pomocí jeho nám přicházely. Ale nyní, když bratří naši dáni sou v nešlechetný smysl, ne pro pravdu někteří, ale pro loupež bojujíce, chudým statky nemilostivě berouce a ukrutněji než pohané bližní své mordujíce, rozhněval se jest Pán Bůh na nás a dopustil ránu tuto na nás. Protož opustíte zlé, vůli Boží
