z vítězství nad nepřátely půjčeného chválu vzdávajíce, kořisti veliké na zlatě, stříbře, od peněz, odění, číší, pásův stříbrných, roucha drahého, děl, bud a stanův, pití a jiné špíže nemálo pobravše, s radostí velikou na Hradiště vjeli sou, jednomu každému což potřeba bylo, z loupeže rozdělujíce. Prak také jeden od nepřátel zůstavený a zkažený druhý na horu vzali sou. {Choustník zámek nedaleko od Soběslavě. Apostata nutil jiné k apostazi.}marginální přípisek mladší rukou; * : Apoſtaſi Protož pan z Rožmberka velmi jsa ponížen a nad Táborskými chtě se mstíti, všecky kněží, kteříž sou na jeho zboží lidu obecnému pod obojí způsobou rozdávali, kázal zjímati a do věží po svých zámcích, totižto na Přibenicích a Chústníku, na Helfmburce, na Krumlově, na Rožmberce a na Novém Hradě nametati, a aby se odpřisáhli rozdávání pod obojí způsobou, kázal nutiti. Ale však Pán Bůh v stálosti a setrvání pravdy ráčil zachovati, nebo jich málo zjímal jest, až dva potom na Helfmberce umořil jest, ale jiné chlebem žalosti a vodou úzkosti odpravil, jako ukrutník a pravdy poznalé protivník krmil a napájel jest. Jemužto k vyplnění a k nasycení jeho ukrutnosti stačilo, ale zlé ke zlému shromážďoval. Přijímání pod obojí způsobou na svém zboží zapověděl a zastavil. Protož, jakož níže bude praveno, mnoho škody na svém zboží skrze lid táborský vzal jest, neb sou zboží jeho mnohými obyčeji a rozličně hubili.
O skončení divném Hradce Králové a potom o obehnání jeho 10 tisíci z strany krále uherského, kteřížto nic neobdrželi, ale odtad k Praze se navrátili.
Itemcizojazyčný text téhož času urozený pán Aleš z Vřešťova, pravdy zákona Božího veliký milovník, a Beneš z Mokrovic a Jiřík z Chvalkovic, přijímající pod obojí spůsobou, a jiných pravdy přízniví přátelé, poznavše, že na městě Hradci Králové a v tom okolí skrze mnichy a kněží zákona Božího protivné lidem přídržícím se pravdy, obojímu pohlaví, velicí nátiskové se dáli a že věrní odpřisáhati se pravdy Boží musili, mučeni byli ukrutně, litujíce také srdečně mrzkého násilí nad pannami a ženami, kteráž se jim dála skrze nepřátely pravdy od domácích i cizích násilně, ponuknutím božským, jakož naděje jest, na hůru Kunětickou nad Pardubici, vysokou a pevnou, lidu obecného a uhléřův množství sebráno, aby mohli překaziti zlému a pravdu pod obojí způsobou osvoboditi. K nimžto kněz Ambrož z Hradce před tím od královny Žofky a od jejích úředlníkův jsa vyhnán, tehdaž jsa v Praze, k nim se vypravil, nedbaje na nebezpečenství cesty, a tu na té hoře kázav slovo Boží, rozdáváním těla a krve Kristovy smutných a plačících mysli obrátil jest v radost a v veselé.
