do Prahy vrátili. A protož když hajtmané vojska dva těm, kteříž na hrádku byli, slíbili, že jim to chtí zdržeti, zač žádají, na den svatou Barboru na hrad vešli sou od obce volení, s nimižto někteří Táborští násilím pro svou loupež vešli jsou. A když starší vojska vybraní ženám řekli sou, aby obláčely na se všecken oděv svůj a z hradu se braly, nebojíce se zloupení z roucha, protož když sou se v mnohé roucho obláčely a s hradu chtěly jíti, sestry Táborských jich čekajíce, všecky zchytaly a z lepšího roucha vyvlékly, horšího jim nechaly, a všecka jich tajná místa zmakavše, pokladův a peněz hledaly a nalézaly u nich, i hlavy jim rozprostovlasivše, perlové pásy stříbrné přivité rouškami nalezše, pobraly, napomínajíce, pobravše jim statky, aby se přichytily jejich tovaryšství a zákon Boží aby držaly.
O spálení ukrutném XI kněží zjímaných na tom hradě Říčanech od Táborských.
{Žižkovy práčata 11 kněží spálily.}marginální přípisek mladší rukou; * : -yli Itemcizojazyčný text téhož času Žižka 11 kněží s hradu svésti kázal, kteréž tu nalezli, kteréžto svým práčatům spáliti kázal, kteřížto všecky, nedbajíc na smlouvu a slib, kterýž Pražané učinili hradským, že mají všecky osoby ve zdraví sjíti svobodně, v jistbě jednoho sedláka spálili sou. A oni volali a prosili sou, aby kajícím času přidali a je svým obyčejům a řádům naučili, že chtějí všecky věci učiniti, cožkoli jim Táborští rozkáží a uloží. Protož tak těch XI kněží s prvními dvěma, z jichžto počtu byl farář z Maletic, řečený Prorok, u hradu Říčanského jsou od Táborských ukrutně spáleni. A pána hradu Diviše jménem s synem jaté na rathauz pražský na svatého Mikuláše se vším vojskem s sebou přivedli sou, hradu ještě nezbořivše, ale dobře osadivše.
Svolání obojího města k svatému Ambroži, aby slyšáni byli, jaká různice byla mezi Pražskými a Táborskými.
Itemcizojazyčný text třetího dne po příští Táborských do Prahy, totiž v neděli po svatém Mikuláši, svolána jest po obědích k svatému Ambroži obec obojího města, Staroměstských a Novoměstských, aby tam s Táborskými sejdouce se, od pánův šlechticův slyšáni byli, co by to bylo, jenž by různici činilo. Ale že Mikuláš z Husi s jinými nadál se na témž roku, že větší strana obce Pražské přídržeti se jeho bude, to konšelé přezvěděvše, přikázali sou zjevně, aby obzvlášť stojíce u svatého Ambrože s staršími svými, žádný se nepřimíšel k jiné straně nežli k své obci. A tak obec Staroměstská i Nového Města stály sou obvzlášť, a zvlášť obec Táborská. Bylo také pod pokutou uloženo, aby na tom roku žádná žena, žádný kněz žádné strany nebyl, ani aby se jiným nepřiměšoval, a to proto, aby kněžskými radami a ponuky a ženskými křiky mezi stranami větší aby učiněna
