přijímání z kalicha se přídržejícími shromážděni sou. A zavázali se slibem pod přísahou, přijímání obecného lidu z kalicha proti každému chtějícímu to rušiti, tupiti že chtí brániti, hájiti, statkův i hrdel svých nelitovati. Na to zápisy jisté učinili, přísahu také věrnosti od konšelův, kteří sou tu byli zůstali, že chtí podlé nich věrně k obraně státi pravdy. A čtyry hajtmany na Starém Městě a čtyry na Novém sobě zvolili a ustavili, jimžto klíče rathauzu a bran poručili a moc plnou všech věcí, kteréž by k rozmnožení spravedlivosti, aby opatrovali, řídili, působili, úplně jim poslušenství slíbivše. Jimžto čtyrydceti hajtmanů nižších Starého Města přidali sou a tolikéž Nového. A na ty všecky věci zápisy učinivše, pečetmi zjevnými obecnými potvrdivše, na svá obydlé navrátili sou se.
O vybojování městečka Vožice skrze Táborské a o zjímání tu mnohých.
Itemcizojazyčný text u Veliký pátek, to jest pátého dne měsíce dubna, Táborští z Hradiště Vožici s hřmotem, úprkem v noci dobyli sou a mnohé žoldnéře královské zjímali, a jiní na hrad utekli, mnohé také zbivše, městečko spálili sou. Tu koní i s kořistmi nabrali, vězně, do Hradiště se navrátili. A potom vězně před těmi nedávno své u Sudomíře zjímané do Hory dovedené vypravili sou.
O příměří pokojném mezi Pražany a Vyšehradskými a o dělání příkopův totiž k obraně pražské.
Itemcizojazyčný text v pondělí velikonoční a tak dále držíce a mezi sebou utvrdíce Pražští s Vyšehrady a Hradskými příměří znovu, i první příkopy veliké a hluboké mezi sebou, Vyšehradem a Botíčem až do jití Vltavy pro obranu města Vyšehradu vykopali sou. Kdežto všickni musili dělati, malí i velicí, panny i dítky, kteréž mohly choditi. Ano se jim Vyšehradští posmívali, říkajíce: „Nicť vám nespomůže, budete li se chtíti protiviti pánu vašemu dědičnému, králi Zikmundovi římskému a uherskému.“
O vybojování Sedlce blízko Ústí skrze Táborské a o kořistech mnohých tu pobraných.
{Táborští hejtmané čtyři. Jan Žižka.}marginální přípisek mladší rukou Těch dní velikonočních Táborští z Hradiště vyvolivše sobě čtyry hajtmany, k nimž by zření mohli jmíti, totiž Mikuláše z Husince, Jana Žižku jednookého, někdy čeledína krále Václava, o němž dole mnoho bude praveno, a Zbyňka z Buchova a Chvala z Řepic, ohradu nebo tvrz pevnou, Sedlec nazvanou, blízko Ústí rukou nepřátelskou jsou šturmem dobyli, ač tu kteříž na ní byli, statečně se bránili. A tu pana Oldřicha, pána Ústí, cepami sou umlátili, a nohy jemu usekavše, do ohně uvrhli, některé zbili,
