aby jim uhlí vozili. A když se to shromáždění umenšilo z strany jich, tu na Tábor do Hradiště [s]text doplněný editorem[548]Goll spolubratřími svými s tělem Božím cestu sou počali činiti. Itemcizojazyčný text tehda v polích nenadále lid oděný od Hory královský na ně připadl jest. Ale sedláci mnozí se otočivše, kamením a střelbou stříleli sou. Ačkoli jezdecky a dobře oděni královští byli a bylo XX na jednoho sedláka, však proto k neoděným sedlákům šturmovati nechtěli, ale s hanbou a s mnohými raněnými, a několik z nich zbito jest, počali sou se do Hory vracovati. Jeden pak z nich, maje samostříl napatý, kněze Petra, faráře ledeckého, když mezi tím hlukem sedláckým byl, smrtedlně v hlavu zastřelil. A tak roztrženi jsouce sedláci, jakožto ovce bez pastýře na svá obydlé sou se navrátili.
O Táborských, kteříž jeli Pražanům na pomoc, a kteraké sou měli půtky s svými nepřátely a je s pomocí Boží přemohli.
Protož Táborští z Hradiště k prozbám Pražských do Prahy s svými kněžími, s ženami, s dítkami, s množstvím vozův jeti neprodlévali, však proto mnohý lid k obraně hory Hradiště bliz Ústí k ostříhání zůstavivše. Protož když sou k městečku Benešovu přiblížili se, množství pěších i jízdných odtud na ně vyjelo a vyšlo brániti jim do městečka vjeti. Ale obrátivše se, s jiné strany městečka s mocí do něho vešli, tak že všickni na klášter a na pole utíkali jsou. A tehdaž Táborští kostel, klášter, dvůr farářský i všecko spálili sou, a na klášter obořivše se, by jich byl oheň nevodehnal, byli by jej snad z kořene vyvrátili. Potom odtud táhli sou k Poříči vsi, a přebravše se přes řeku, u vody se na poli položili, nocovati tu míníce. Ale když sou učili nepřátely blízko, zpravivše koně a vozy, cestu předce konali jsou neodpočívajíce. Ale nepřátelé, veliké tři houfy zřídivše, s nimi se nepřátelsky potkali, se všech stran je obkličujíce. Jichžto byl hajtman pan Václav z Leštna, Petr z Šternberka, jinak z Konopiště. Táborští, ačkoli noc byla, připravivše se v svá odění, s děly, s samostřely, s sudlicemi, s palicemi, s cepami, s násilným stiekáním co obři s nepřátely v boj vešli. A z daru Božího, že jsou jednak utíkali, zabivše na 20 nepřátel s kopími jich s korouhvemi s kříži červenými, na nich malováno Boží umučení, kdež pak jim žádný více nepřekážel. {Táborští do Prahy přijeli.}marginální přípisek mladší rukou A tak XX. dne měsíce máje Táborští ve mnoho tisících do Prahy přijeli obojího pohlaví, kdežto jich kněží svátost těla Božího, vzhůru na holi monstrancí zdvihše, před lidem jdouce, do města Pražského jako hodinu nešporní vešli sou. Kteréžto Pražané, vyšedše proti nim procesími zákonnictva a kněžstva, vděčně přijali a živností hojnou je opatřili, jichžto veliká hojnost v domích v těch, jenž jsou vyběhli, nalezena jest, a zvlášť od rozličného pití. Pro touž věc zůstavili pohlaví ženské v klášteře svatého Ambrože. Táborský Jan s vozy a s jezdci na ostrově před branou Poříčskou sou se položili a tu vobydlí
