O dobytí Přibenic hradu skrze kněze Korandu s Táborskými.
{Supra 234.}cizojazyčný marginální přípisek mladší rukou Itemcizojazyčný text v středu po svatémMartině téhož léta Václav Koranda kněz, Táborských hlavní hajtman, kterýžto pod bezpečným průvodem Jindřicha řečeného Lefl, pána Hrádku na Bechyni, od čeledína pána z Rožmberka přiveden a do věže téhož hradu uvržen. Z kteréžto věže, zlámavše kládu a přistavivše ke zdi dcky, až k strážným pavlači dne jednoho přilezše on s některými svými, kteřížto svázavše strážné všecky a zjímavše, bratří své z věže vytáhl a strážné na jich místa vmetal. A však jednoho, Odolana jménem, když jej prosil, aby jej propustil, že chce všecko učiniti, což by rozkázal, slibuje, pod přísahou zavázal jej, aby o jich dobytí žádnému nezvěstoval, ale aby ihned běžel na Hradiště Tábor a skutky, jakž viděl, vypravil, aby ihned bez prodlení jim na pomoc přijíti pospíšili, že hrad beze všeho klamu mohou obdržeti. I stalo se jest, že Táborští javše posla, aby za pravdu odplatu vzal a za křivdu aby trestán byl, zdvihli sou se rychle a všickni k hradu Přibenicím sou přitáhli. {Tábor, her, Tábor.}marginální přípisek mladší rukou Kteréžto když z věže Koranda a jiní bratří spatřili, volali sou hlasem velikým: „Tábor, her, Tábor!“ Ale purkrabie a jeho jsouce přestrašeni, k odění běželi a na věž rychle vběhnouti chvátali. I nemohli ani k vratům, aby jich bránili, pro házení kamením z věže nemohli přistoupiti. A tak Táborští směle k plotům přistoupili a bránící odehnali a vrata hradu obdrželi, a tak valem do hradu vešli. To vidouce služebníci hradští, opustivše braň, někteří se zdí sou se spouštěli a jiní sou zjímáni. To vidouce ti, kteříž z druhé strany řeky hrádkem druhým pana Rožmberského vládli, opustivše všecky věci na hrádku, utíkali sou, kam kdo mohl, beze všeho prodlévání. A tak toho dne divným obyčejem dva pana Rožmberka hrádky jako nedobyté dosáhli sou, a Kunce jménem zabivše. {Nezčítedlné zboží na těch hradích dostali.}marginální přípisek mladší rukou Na kterýchžto hradích nezčítedlné zboží od klenotův, od číší, pasův zlatých a stříbrných, spínadl, od perel, od kalichův, od monstrancí, korunu také s berlou biskupskou z Milévska, od kněh, vornátův, od jiného mnoho, roucha drahého, od čub sobolových a kuních nalezli sou. Kteréžto věci sousedé, tak okolní, jako světští, aby jim tu zachovány byly, svezli sou, kdež sou se nadáli těm věcem býti bezpečenství, všecky své věci, statky ztratili sou. Ale kněze Heřmana mnicha, nikopolenského kostela titulovaného biskupa, na hradě větším se dvěma kněžími jatého, kterýžto biskup býval farářem v Miličíně, skrze pana z Rožmberka k žádosti pana Čeňka byl dán, proto že pan Čeněk téhož biskupa na Lipnici dlouho držel, aby kněží světil při létu Páně 1417, kterýchžto arcibiskup
