„Toto jest tělo mé, nebo to mělo zrazeno býti na vykoupení všech.“ A když přidal: „Vezměte a jezte a dělte mezi se,“ dal jim chléb, jehož požehnal, aby kolikrátžkoli chléb ten žehnali by a brali na jeho památku. A též pravili jako ze sna o kalichu, že skrze to slovo „tento jest kalich“ ukazuje krev pod spůsobem vína, poněvadž jí tu nebylo. Z toho slepého a kacířského a všem písmům odporného a nejnepravějšího učení mnozí muži i ženy bídně sou nakaženi v Žatečském, Plzenském a Pražském kraji, kteřížto prvé s velikou poctivostí, náboženstvím a s vyléváním slzí jako na každý den svátost těla a krve Krista Pána přijímali sou.
O nevážném přijímání svátosti těla a krve Pána Krista.
Po tom pak smrtonošném učení beze vší poctivosti a náboženství jako k tělesnému pokrmu běhajíce, pravili knězi: {Dej mi svátost.}marginální přípisek mladší rukou Daj mi svátost, rozumějíce svatý chléb a víno, a ne tělo Kristovo. A když kněz řekl: „Žádáš li, abych tobě dal tělo Pána Krista tuto pod způsobem chleba a krve jeho pod způsobem vína?“ Tehda kývaje hlavou, řekli: „Všaks slyšel, čeho žádám, totiž svátosti oltářní.“ A protož když sou od kněze viděli pozdvíhati na mši těla Pána Krista svátost pod způsobem chleba nebo v monstrancích vystavené neb na procesí nesené, k zemi oči schylovali a tvář zasmušovali a někteří plili, repcíce proti věrným lidem, kteříž proti tělu Pána Krista na kolena klekali. A tak pod svátostí vidomú Krista nevidomého ctíce jemu se klaněli. A ještě více, kde a kdy mohli z monstrancí nebo z nádob posvátných svátost velebnou ukrásti, rozsýpali sou, aby nebyla ctěna.
O Zikmundovi Řepanském.
Z jichžto počtu byl jeden panoše Zikmund blízko Hradce z Řepan seděním s mnohými sobě volnými i s sedláky, kteříž žádného zdravého naučení mistrův nechtěli přijíti, ale zbláznivše se a jako rozumu nemajíce, posmívali se řkouce, že všickni mistři a kněží, kteříž praví pod způsoby chleba a vína býti pravé tělo Kristovo a pravou jeho krev, jsou svůdce a klamači a že žádný věrný jim věřiti nemá ani k jich řečem víry přiložiti. {NB.}cizojazyčný marginální přípisek mladší rukou {Pikharti do Prahy přišli.}marginální přípisek mladší rukou Počátek pak a kořen toho zlořečeného kacířstva přišel do Českého království od některých pikhardův, kteřížto léta Páně 1418 do Prahy s ženami a s dětmi jako 40 mužův přišlo, pravíce, že by od prelátův svých byli vyhnáni pro zákon Boží, a kterak by slyšeli, že by v Království českém pravda Čtení svatého měla by svobodu velikou velmi, proto do Českého království přijíti se pravili. Pro kteroužto věc od Pražských radostně sou přijati a živností opatřeni. Kteréžto
