Itemcizojazyčný text když král uherský Zikmund tak mocně jest pole s domácími a s cizími proti Pražským držal a mínil horu Vítkovu svými osaditi, aby tak Prahu jako třetím hradem ssoužil, tu aby Pražským špíže odnikud vezena nemohla býti. {Žižka horu Vítkovu osadil, což králi Zikmundovi k zlému sloužilo.}marginální přípisek mladší rukou; * Zikmundovi: Zygk- To přezvěděv Jan Žižka, Táborských hajtman, beze všeho prodlévání hned na té hoře dva sruby dřevěnný ku podobenství jisteb způsobil. Kteréžto sruby maličkým příkopcem kázal okopati a zdí z země a z kamení obklaziti. Skrze kteroužto tvrz Pán Bůh všemohoucí divné vysvobození Pražským dal, tak že na tom místě nepřátelé poraženi, více se o Prahu pokoušeti nechtěli, jakož o tom níže bude psáno.
O spálení kněze Václava, faráře arnoštovského, s jeho vikářem, s některými sedláky i s dětmi.
{Kněz Václav, farář arnoštovský, s jinými pro kalich Páně upálen.}marginální přípisek mladší rukou; * Kněz: K.nelze vyloučit čtení v- Itemcizojazyčný text v sobotu po svatém Prokopu, když 6. dne měsíce července vejvoda rakouský s velikým vojskem k Praze od Miličína do vojska králova táhl, snad 60 koní, odjevše od vojska do Arnoštovic, kněze Václava v tej vsi, Bohu i lidem milého, pro podávání těla a krve Boží pod obojí způsobou jsouc zradú některých kněží Českých i s vikářem jali. A oba na jeden kůň vsadivše, do vojska vývody do Bystřice přinesli, vývodovi jako kacíře dali a od vývody biskupovi sem i tam celou noc přivozovali jako od Kaifáše ku Pilátovi, hrozíce, nutíce, aby rozdávání pod obojí způsobou se odpřisáhli, nebo že budou spáleni. Kněz Václav jim pokorně odpovídaje, že „to u vašich mšálích máte psáno a Písmo svaté tomu učí. Smažte to Písmo, nebo zžerte to Čtení!“ Jeden Turek z nich plechovici maje na ruce, udeřil kněze v tvář, tak že krev z nosu i z oust jeho tekla jest. A tak jej přes celou noc trápivše, zesnuli jsou. A když bylo ráno, totiž den nedělní, kněze Václava s jeho vikářem a třmi sedláky a čtvero robátek na hranici dřev tu nad rybníkem všecky spolu vložili sou a jako posadili. A jeden napomínal jich, chtějí li ještě živi býti, aby se odpřisáhli. Kněz Václav jako věrný pastýř ovcí řekl: „Odstup to od nás, což radíte, a netoliko jednu, ale sto smrtí podstoupiti chceme, by možné bylo, nežli pravdy jasné, Čtením svatým osvícené, zapříti.“ Ihned kati zapálili sou ty hranice dřev s nimi. A maličcí jako rytířové noví v lůně kněze Václava sedíc, jsouce objati, písničku Bohu spívali. Brzo zadechli se, ale jiní déle, tak že posléz všech kněz Václav duši Bohu vrátil jest, mučedlničí korunu s svými obdržav. Maličcí, sedláčkové dosahují, ale v rozkoších a vytylí do pekla s hříchy stupujíce.
