{Člověk myslí, ale Bůh podlé vůle své všecky věci jedná a působí.}meziřádkový přípisek mladší rukou {Homo proponit, Deus disponit.}cizojazyčný meziřádkový přípisek mladší rukou obě straně, Mikuláš z Husi, ze všech Táborských ve všech činích chytřejší, slyše, že pan Krušina se panem Bočkem od Pražských odjel jest, do Prahy z vojska z několika jich tovaryšstva kněžími přijel jest, konšelům a obci oznámil, že bratří táborští žádají, aby Pražané drželi jim své zápisy, kterými se zavázali, že k ostříhání rathauzu a věží tolik z Táborských, kolik z Pražských jednostajně bývalo. {Pražané aby drželi víru napomínáni.}marginální přípisek mladší rukou „Jináč bratří táborští pokuty od vás požádají a snad i s pole sjedou,“ míně pod úkladem stranu Táborským přející posilniti, a to z navedení, jakož povědíno jest, některých konšelův složených. Ale že člověk myslí, ale Bůh podlé vůle své všecky věci jedná a působí, konšelé měvše s obcí zdravou radu, odpověděli sou Mikulášovi z Husi tato slova: {Propouštějí se Táborští.}marginální přípisek mladší rukou „Bratře Mikuláši, víš dobře, že v tyto časy z Božího daru nečijeme síly našich nepřátel obličeje, pro něž by nám potřebí bylo tak veliké stráže, kteréž s bratřími žádáte. Ale bude li potřebí, netoliko z věží, ale i z domův našich vlastních sstoupiti hotovi sme.“ Protož řekli sou: „Obec prosí, abyste se nyní o ty věci nepokoušeli, nebo zvuk listu zápisného nezdá se k tomu rozumu vzníti.“ {Pokojnými řečmi chytrá liška Mikuláš z Husi přemožen.}marginální přípisek mladší rukou Těmi pokojnými řečmi chytrou přemohli sou lišku. Po jehožto úmyslu když se nestalo, do vojska se vrátil, ne míně mysle, kterak by své převrácené vůle úmysl a žádost dokonal.
Kterak někteří z pánův šlechticův přitovaryšili se Pražanům k obraně čtyr artikulův. O vložení mezi Táborskými a Pražany, jenž v řádech a jiných věcech nesrovnávali se.
Itemcizojazyčný text téhož času v vigiljí svatého Ondřeje Oldřich řečený Vavák z Jindřichova Hradce a z Janovic, purkard Království českého, do Prahy přijeli s panem Petrem Zmrzlíkem, někdy krále Václava mincmejstrem, a s Pražany se spojili o čtyry artikule k obraně, želejíc různice, kteráž se dála mezi Táborskými a Pražskými pro rozličné kněžské nezřízenosti. Nebo mistři s jedné strany a Táborští s druhé své jim úmysly oznámili, kteréž by držeti jměli, leč by lépe naučeni byli. Pro kteroužto věc předpovědění páni k slyšení a k uložení mezi stranami pilně stáli sou. A že téhož času hrádek Říčany vida, že nemůže odolati, Pražským se poddal pod takovou úmluvou, aby všecky osoby, kteréž byly na hrádku, muži i ženy, ve zdraví svobodně a pokojně s svou zbrojí a věcmi lehkými, což by mohly nésti, a v oděvu vezdejším mohly odjíti beze vší překážky. A pro tu příčinu prodleno jest slyšení, až by se Táborští od Říčan
