sberouce se táhli na nepřátely, kteříž jim překáželi na jich zboží. A ti Dokzany, svatých panen klášter, spálili sou, a když do Teplice městečka přitáhli a do kláštera abatyše od panen dobrotivě přijati a časnými věcmi slušně opatřeni, však proto abatyši se pannami vyvedše, klášter osedli, kteréžto někteří z vojska, totiž z oděvu zloupili sou. Potom Osek klášter pod hradem spálili sou a mniši utekli.
O hradu Mostském.
{Hrad Bílina opanován od Pražanův.}marginální přípisek mladší rukou Itemcizojazyčný text k nabádání vojska pražského, kteřížto hradem Bílinou vládli sou, na den svaté Maří Magdalény opět vyšlo jest z Prahy mnoho jízdných, pěších k Bílině, aby v svém vojště Pražané více proti Míšenským posilněni byli, kteříž blízko byli, aby mohli město Most s hradem oblehnouti. Protož se sjevše vespolek, táhli sou k Mostu a hned horu hradovou opanovali, a zdvihše dva praky a dvě děla složivše, veliké škody hradu učinili sou řkouce: „Ha ha, nebožátka, nedbejte vy na hradě, kacíři, jakož jsme učinili těm na Bílině, tak i vám učiníme, a dva syny hajtmana vašeho na taras přivážíc, k vám k šturmu půjdeme!“ Strach a hrůza připadlo jest na hradské a jich srdce zranila, nebo sou předzvěděli, kterak sou Bílinu, hrad nedobytý, v krátkém času dobyli. Protož za rokování přátelské žádali. A když purkrabie, otec těch synův zjímaných, s některými z vojska sešli se, otce svého, totiž purkrabí, prosili jsou, aby hradu postoupil. Tehda otec těch dětí slzavě odpověděl: „Milí synové, toho učiniti nemohu, aniž mi sluší. Nebo jinému hrad poručen jest tak mnoho jako mně.“ A když úmluva se nestala, díl vojska šturm k hradu spustivše, vrata u hradu předhradí spálili sou. Hradští jsouce tím ztrašeni, slovy pokornými volali řkouce a prosíce, aby to pro Bůh učinili, aby je se zbrojí s hrdly propustili odjíti, že chtí hradu sstoupiti. A když ten plačtivý pláč jako všem a zvlášť urozeným líbil se, jediný pan Jan kněz odmlouval, řka: „Co by nám to prospěšno bylo dopustiti jim sjíti a potom na jiném hradě znovu jich dobývati? Zda liž nevidíte, že Pán Bůh chce dáti v ruce naše? To učiníc, učiníme s nimi, jakž se nám viděti bude a starším.“ Ale že z vojska mnozí zlí skutkové nekřesťanští se dáli, mlčím o násilí ženském, ale povím při vězních. Neb jednoho Němce vězně na taras přivázavše, někteří s ním chtěli k šturmu jíti, však jiní toho nechtěli dopustiti, jiného do ohně, podávajícího se všecko učiniti, co by chtěli, uvrhli, kterýžto sedmkrát z ohně vyskočil, však cepami umlátili do smrti. A mnoho jiných skutkův nekřestanských páchali sou. Nebyla ta věc tajna mostských měšťanů,
