{Kališníky.}marginální přípisek mladší rukou; * Marginální poznámku lze hodnotit i jako přípisek do textu. i kněze, kteřížto při svých osadních farách ovce své věrně slovem Božím a rozdáváním těla a krve Kristovy pod obojí způsobou krmili a pásli jsou, násilím z jich dvorův a kostelův, když mše sloužili, ornáty na nich trhajíce, jímali a svázané do Hradiště Tábora vodili jsou. A tak lid, nemaje kněží věrných, přistupovali k nim, i pochopil jest strach všecky kněží v zemi obývající, kteříž nechtěli Táborských bludův povoliti, tak že věrní kněží a faráři pod obojí způsobou lidu rozdávajíce, do Prahy utekli jsou, {Pleticháři a modláři.}marginální přípisek mladší rukou ale nevěrní a protivní předpověděnému rozdávání k Horám, Litoměřic, do Kouřimě, do Limburka, do Kolína, do Brodu, do Budějovic a do jiných měst hrazených utíkali sou. Kterážto města jich rouhání a bludům nebyla povolná, tak že v Budějovicích tolik bylo kněží příchozích, že toliko po jednom groši k obci davše, k obraně města dali 11 kop grošův. {Křišťan, farář u svatého Michala.}marginální přípisek mladší rukou; * Křišťan: Kržiſſtánfarář: Farařsvatého: So. A z Prahy všickni přijímání z kalicha protivní z doktorův práv, duchovní, lékařství a z mistrův umění svobodného, jako také prelátův, farářův, kněží, mnichův s protivníky vyšlo množství kromě jednoho toliko faráře od svatého Michala, mistra Křišťana, jednoho u svatého Apolináriše kanovníka, kněze Petra, v Praze zůstalých. A protož příchozí kněží do Prahy, kteříž pod obojí způsobou rozdávali sou, osedli jsou všecky kostely farářské vyběhlých. A tak v zemi za mnoho mil nebyl vidín kněz, jenž by svátostmi lidu posloužil. Táborští jízdní a pěší s jich kněžími po království vláčíce se sem i tam, protivníky nepovolující jich bludům, statky i životy pálili, hrady, tvrze, ačkoli někteří nedobytí se zdáli, v krátkém času šturmem dobývali sou. O kterých níže plněji bude povědíno. A kněz chodě před nimi s tělem Pána Krista v monstrancí dřevěnné i postavenému na holi, kterýžto kněz s jinými kněžími k prospěšnému bojování zemany oděné zbrojí a jiného lidu kabátníkův popouzeli řkouce, že Pán poddá vám každé místo, na kterémž noha vaše tlačiti bude. Neb psáno v žaltáři: Ještě maličko a nebude hříšníka, budeš hledati a nenalezneš, ale tiší děditi budou zemi a kochati se budou v hojnosti pokoje. Nazývajíce bratry sedláky, kteříž lidi jako psi vší zvěři lesní ukrutnější radostně mordovali, pravíce, že tak vůli Boží plní a že jsou andělé Kristovi, rytíři poslaní na pomstu křivdy Kristovy a svatých mučedlníkův, a tak aby plevu cepami a věječnou od pšenice odrazili, od humna církve Kristovy odvrhli a shladili.
Ale král toho času lidu nemaje, jako bez smysla na Horách
