sedláka zavřevše, zapálili, vše v popel obrátili sou.
{Inf.}cizojazyčný marginální přípisek mladší rukou {242. Biskup Nikopolenský utopen.}marginální přípisek mladší rukou; * Nikopolenský: -y- Též také Přibenice hrad skrze kněze Korandu dobyvše a javše tu Heřmana mnicha, biskupa nikopolenského, kterýžto jako všecky táborské kněží na Lipnici světil jest, se dvěma jinými kněžími v řece utopili sou. Aniž biskupa mohlo to vysvoboditi, že pláče slzy vyléval a prosil, aby odpustili, že by chtěl, kolik by koli žádali, na kněžství posvětiti a jich tovaryšství se připojiti, drže jich všecka učení. Měli sou Táboři hluché uši, nebo čas podlé učení předpověděného kacířského důvoda již pravili čas býti pomsty a ne milosti a neodpouštěti tak duchovním jako světským zákona Božího protivníkům, ale všecky z obnoveného Kristova království jako nepřátely Boží ukrutně vypleňovati. Aniž od toho jich kněží zdalovali sou se, z nichžto někteří k nevinné smrti jiné bratří popouzeli sou. A někteří z nich v pancířích s túly, s lučištěmi, s kopími jezdili sou jako rytíři železní, ohněm jim nepovolující mrtvili, pravíce, že mají ruce své podlé toho, jakož psáno jest, umyti v krvi hříšných. A pravili, když kdo 10 neb 20 zabil by hříšných, umyje ruce ve krvi zbitých, ihned bez zpovědi můž přistoupiti k posvěcování a ku přijímání svátosti. Nebo čím by kdo více nepřátel Božího zákona zabil, tím větší měl by očekávati odplaty od Boha s korunou. Pro kteroužto věc slepý a sprostný lid, slepých vůdcí následujíce, měli se báti, aby do šachty zatracení věčného neupadli, ješto z ní nikdy nebudou vypuštěni. Z předpověděných napomínání nade všecka hovada lesní neslýchanou ukrutnost proti jim odporným páchali sou. A častokráte vidíni bývali, krvavé ještě ruce majíce, svátosti oltářní, aby ne k soudu, přijímali sou. I spadl jest nemalý strach Táborských na obyvatele království, nevědouce, co mají činiti nebo který se strany mají přídržeti. I stalo se jest, že mnozí urození i sedláci opustivše všecky věci Táborským se přitovaryšili, někteří milujíce jich zákon neb falešně vykládajíce písma sobě osobovali, někteří strachem přinuceni a někteří aby brali, někteří také oznamujíce říkali: „Odstav, sousede, domu svého, nebo jej chci hned zpáliti a na horu Tábor neb do pěti měst, abych zachoval duši mou, utéci!“ A zapáliv dům svůj, všecka někdy ves shořela. I uslyšáno jest chudých naříkání, že i zajisté sedíce a plačíce, nemajíce co jísti ani co píti, ani kde své hlavy skloniti. Kteroužto věc kdo by viděl, leč by měl kamenné srdce, nemohl by se od pláče srdečného zdržeti a říci: „Neníť toto zákon milosti Boží, kterýž nahého odíti, lačného nakrmiti, žíznivého napojiti přikazuje, ale zákon ďábelský, kterýžto oděného loupí a lačným a žíznivým chléb spaluje i nápoj.“ Byl jest také i jiných Táborských nešlechetný obyčej, že jich počtu neumenšovalo se, ale přibývalo. Všecky faráře
