i mlékem na šaty a na zemi sobě lily, až se vidělo, jaký by mlékový déšť pršel. Měšťané to vidouce, smáli se tomu šibalství, že sedlek tak mnoho na trh přišlo a Eilenšpigel v lotrovství svém byl velmi chválen.
Historia LXX.
Kterak Eilenšpigel dvanácti slepým pověděl, že jim dvanácte zlatých dal, a jeden každý z nich za to držel, že některý z nich těch dvanácte zlatých má, však žádný neměl
Eilenšpigel z jedné krajiny do druhé sem i tam vandruje, času jednoho zase do Hanover přišel a rozličné kejklířství tu provodil, i jel jednou před bránu honů vzdáli na projížďku, kdežto potkali se s nim dvanácte slepých, Eilenšpigel přijel k nim a řekl: „Odkud jdete, slepí?“ Oni pak stáli a dobře slyšeli, že na koni seděl, domnívajíce se, že by byl nějaký poctivý muž, klobouky a kápě své proti němu smekali řkouce: „Pane milý, byli jsme v městě, nebo tam jeden bohatý člověk umřel, za něhož almužny nám dávali.“ Řekl Eilenšpigel, jest veliká zima, já se bojím, že zmrznete zimou, teď máte dvanácte zlatých, jděte s nimi zase do města k Janovi Frejcovi na hospodu a utraťte je tam pro mně, až zatim zima pomine, abyšte zase preč jíti mohli.“ Slepí stojíce děkovali mu snažně, domnívajíce se, že vždy některý z nich ty peníze má, šli s nimi do hospody, kdež jim Eilenšpigel kázal, pravíce, že nějaký dobrý člověk mimo ně jel a dvanáct zlatých pro pána boha jim dal, ty abychom (prý) pro něho utratili, až zase léto přijde, nebo nyní náramně jest zima. Hospodář ten byl chtiv na peníze, přijal je, maje za to, že tak jest a nic na to nepomněl, aby se jich zeptal, který by slepý ty peníze měl, i řekl: „Dobře, milí bratří, jáť vám učiním dobrou vuoli.“ A hned se k tomu strojil, jídlo slepým vařil a stravu jim dával dotud, až se mu vidělo,
