tutoť jest darmo s břitvami šermovati, i šel ze dvéří ven a řekl: „Zmyl jsem se dobře za to hovno.“ I oblékl se zase v světnici, kdežto lazebník s čeládkou svou jedl, a zavřel ho, chtěje ho tak přestrašiti, jako by ho měl popadnouti. V tom pomyslil Eilenšpigel, že by v lázni nedobře se vyčistil, i uhlédal s pouzdrem stůl, otevřev jej, usral se na něj a zavřel je zase, potom hned vypustil ho zase lazebník a smířili se spolu. Tehdy Eilenšpigel řekl k němu: „Milý mistře, v této světnici já teprv právě sem se vyčistil, zpomeňte na mne v dobrém, když bude v poledne, nyní pak od vás jdu preč.“ A s těmi slovy šel odtud.
Historia LXIX.
Kterak Eilenšpigel v městě Premen mléko od sedlek kupoval a je spolu slévati kázal
Divnú a směšnou věc provedl Eilenšpigel v městě Premen. Jednoho času přišel do Premen na ryňk a vida, že sedlky mnoho mléka na trh přinesly, čekal toho s pilností, když by všeckny s tím mlékem se sešly, tedy dosáhl veliké kádi, na ryňku ji postavil a všeckno mléko, což ho na trhu bylo, pokoupiv, do té kádi slívati je rozkázal a každou sedlku všudy vokolo ze jména napsal, jedna tolik, druhá tolik a tak dále. I řekl těm ženám, aby počkaly dotud, dokudž by mléka pospolu všeho neměl, že jim chce zaplatiti. Tehdy ženy na ryňku seděly všecky vůkol a Eilenšpigel tak mnoho mléka nakoupil, až žádná žena již více nepřišla a ta káď také plná byla. Tedy přišed Eilenšpigel, učinil žert, i řekl: „Na ten čas žádných peněz nemám, která nechce do dvou neděl čekati, ta své mléko z kádě zase vzíti může,“ s tim šel preč. Sedlky zdělali tu rumrajch, když jedna pravila, já jsem tak mnoho dala, druhá – a já tak mnoho, třetí tolikéž, takže nádobami, dčbány a flašemi vespolek vo hlavy se bily a házely, i mlékem na šaty a na zemi sobě lily, až se vidělo, jaký by mlékový déšť pršel. Měšťané to vidouce, smáli se tomu šibalství, že sedlek tak mnoho na trh přišlo a Eilenšpigel v lotrovství svém byl velmi chválen.
Historia LXX.
Kterak Eilenšpigel dvanácti slepým pověděl, že jim dvanácte zlatých dal, a jeden každý z nich za to držel, že některý z nich těch dvanácte zlatých má, však žádný neměl
Eilenšpigel z jedné krajiny do druhé sem i tam vandruje, času jednoho zase do Hanover přišel a rozličné kejklířství tu provodil, i jel jednou před bránu honů vzdáli na projížďku, kdežto potkali
