aby do jejího domu nikdá nechodil. Odpověděl Eilenšpigel: „Jáť z domu vašeho nepuojdu, ale pojedu.“ I osedlav svůj kůň, ze dveří preč jel.
Historia LXXXII.
Kterak Eilenšpigel tu jistou hospodyni namluvil, že by on na kole ležel
Nedaleko od Štrosfurtu leží jedna ves, do níž přišed Eilenšpigel na hospodu, uzřel v domě, ano leží kolo, i položiv se na ně, dal hospodyni dobrý den, ptal se jí, slyšela-li jest kdy co o Eilenšpiglovi. Odpověděla ona: „Co bych o lotru slyšeti měla a já bych ho neráda jmenovati slyšela.“ Dí jí Eilenšpigel: „Co je vám učinil, že na něho nevážíte?“ Řekla ona: „Neb vím, že kamžkoli přijde, bez nějakého šejdýřství neodejde. Neb jest nedávno i u mne byl a psa mi mého vodřel a tu kůži dal mi za pivo, kteréž mu pes vypil.“ Eilenšpigel řekl k ní: „Milá paní, to se nedobře stalo.“ Dí k němu hospodyně: „Takéť mu se nedobře povede.“ Řekl Eilenšpigel: „Paní, to se již stalo a on leží na kole.“ Dí hospodyně: „Buď z toho bůh pochválen.“ Eilenšpigel odpověděl: „Však jsem já a teď preč již jedu.“
Historia LXXXIII.
Kterak Eilenšpigel hospodyni nahou řití do horkého popele vsadil
Pomlouvání zlá a hněvivá odplatu zlou přinášejí. Když Eilenšpigel z Říma šel, do nějaké vsi přišel, kdežto byla veliká hospoda a hospodář doma nebyl, tedy řekl Eilenšpigel k hospodyni: „Také-li znáte Eilenšpigle?“ Odpověděla hospodyně: „Jáť ho neznám, ale slýchám o něm rozprávěti, že by byl urvalý lotr.“ Řekl jí Eilenšpigel: „Milá paní, proč vy pravíte, že jest urvalý lotr, a neznáte ho.“ Dí k tomu hospodyně: „Co jest na tom, že já ho neznám, na tomť nic nezáleží, ale lidé praví, že jest nešlechetný lotr.“ Řekl Eilenšpigel: „Udělal-li je vám kdy co zlého, že jest lotr, jakž jste o něm slyšeli?“ „Já pravím tak, co jsem od lidí slyšela, kteříž u mne bývají.“ Eilenšpigel mlčel, nazejtří, když svítalo, tedy rozhrnul horký popel narůzno, a přišed k lůži, vzal hospodyni ze spaní na sebe, a nesa do kuchyně, posadil ji holou řití do horkého popele, takže ji všecku řit spálil a řekl: „Nu, hospodyně, již budete moci dobře o Eilenšpiglovi praviti, že jest lotr a že jste ho viděli, potom oznámiti můžete.“ Ona pak, křičíc žalostně, naříkala a Eilenšpigel, jda ven z domu, lotrovství svému tajně se posmíval.
