Kterak Eilenšpigel Židy v Frankfurtu při vodě Rajnu o tisíc zlatých podvedl, neb prodal jim hovno místo prorockých jahod
Jeden lotr musí druhého popadnúti, jakož se stalo Židům podvodným v Frankfurtu. Když Eilenšpigel jel z Říma, tam přišel jako na jarmark, všecken spůsob ve všem městě spatřil. I přišel k nějakému dobře uvoděnému silnému muži, kterýž z Alexandrie byl muskum přinesl a nad míru draho je prodával, myslil sobě Eilenšpigel: „Jáť také jsem silný lenivý potvorník, kterýž nerád dělám, mohl-li bych tak lehce se uživiti, bylo by mi dobře.“ O to přemejšlel celou noc. V tom uštípla ho náramně velmi blecha mezi nohami, za nížto sahaje, několik šišek z zadku vyňav, a tak myslil, že to musí ten jeden důl býti, jemuž říkají Lexulnandro, z něhož muskum pochází. Když pak nazejtří ráno vstal, cendelínu šedivého a červeného koupil, do něhož ty jahody svázal, k tomu i jiných vonných věcí nakoupil a krám sobě spůsobil, k němuž mnoho lidí přišlo, kteříž mnohých a divných věcí hledali a na ně se ptali, ale Eilenšpigel žádnému odpovídati nechtěl tak dlouho, až tří bohatí Židé k němu přišli a na kupectví se ptali. Odpověděl jim Eilenšpigel, že by to byly pravé prorocké jahody, což by sami v skušení naleznouti mohli. Židé pak hned obrátivše se, mezi sebou rozmlouvali, až naposledy nejstarší Žid pověděl: „Z tohoť bychom jistotně prorokovati mohli, kdy by Mesiáš náš přijíti měl.“ I na tom zůstali, aby ty jahody od něho koupili, a tak zase k Eilenšpiglovi přistoupivše, ptali se ho, co by v jednom slově ty jahody šacoval. Eilenšpigel pomyslil jistě, jakáž jest koupě, takové kupce mám, Židůmť toto muskum dobře se hodí, i řekl k nim: „Dávám jednu za tisíc zlatých, poněvadž vy, psi židovští, mně tolik za ní nikoli nedáte, odejdětež pryč, nechte mi hovna mého s pokojem.“ Aby
