více nejsou, než že zemi posrávají, z kteréž užitkové vycházejí.“ Řekla mu bekyně: „I zachovejž nás bůh toho, což nyní pravíte, jáť dobře slyším, kdybyšte silní byli a moc měli, že byšte mi mou díru také zašiti chtěli, neb jsem žena v šedesáti letech.“ Dí jí Eilenšpigel: „Líto mi jest toho, že jest se nestalo.“ Řekla mu bekyně: „Čert vás hlídej.“ I šla od něho preč, nechavši ho tu ležeti. Tehdy řekl Eilenšpigel: „Žádná bekyně tak nábožná není, když se rozhněvá, ješto by nebyla horší nežli čert.“
Historia XCXI.
Kterak Eilenšpigel kšaft činil a kněz v něm ruce hovny zmazal
Duchovní i světského stavu osoby pilně šetřte, abyšte rukú svých při kšaftích nezmazali, jakož se při Eilenšpiglovým kšaftu stalo. Byl nějaký kněz k Eilenšpiglovi přiveden, aby od něho zpověd slyšel. Ten kněz přišed k němu, myslil sobě takto: „On jest divný šejdýřský člověk byl, čímž mnoho peněz nashromáždil, tohoť není chyba, protož při posledním skonání jeho neodejdu preč, snad mi se nětco také z toho dostane.“ Když pak Eilenšpigel knězi zpovídati se počal, i řekl kněz Eilenšpiglovi: „Můj milý synu Eilenšpigle, rozpomeň se na spasení duše své při poslední hodině, nebos velmi divný člověk byl a mnohos hříchuov páchal, protož nad nimi měj lítost, a máš-li nějaké peníze, pověz mi a jáť je ke cti a chvále boží a chudým kněžím, jako jsem sám, dáti chci, cožť věrně radím, neb jsou divně a nedobře dobyté, jestliže chceš to učiniti, tedy mi oznam a peníze ty dej, já to spůsobím, že ke cti Pánu Bohu všemohoucímu přijdou, pakli, můj milý synu, chceš mi co dáti, já na tě, dokud jsem nejdéle živ, vždycky zpomínati a vigilie i zádušní mše sloužiti chci.“ Odpověděl mu Eilenšpigel: „Dobře, můj milý pane faráři,
