slušné peníze dáti, tedy ho vezmu.“ Dí Eilenšpigel: „Za žádnéť peníze ho nedám, ale za patnácte zlatých dáti ho chci.“ Tedy smluvil se s nim kupec a zaplatil mu. Když pak s nim z města jeti chtěl, nemohl přes most přepraviti, nebo most z stromuov udělaný byl, i domníval se ten, kterýž kuoň koupil, že by přes stromy zhuoru stojící choditi nechtěl, i obžaloval Eilenšpigle před právem, kdežto uznáno bylo, že by to byl podvod. Eilenšpigel měl mu tu peníze jeho zase dáti, kůň svůj sobě vzíti, což Eilenšpiglovi se nelíbilo.
Historia LXXXIX.
Kterak Eilenšpigel od jednoho koníře kůň koupil a toliko polovici mu zaplatil
V městě Heidlsheimu Eilenšpigel k koníři přišel, kterýž procenil mu kůň za pětmecítma zlatých. Eilenšpigel stržil s ním, aby mu čtyrmecítma zlatých dal, i řekl: „Dámť nyní dvanácte zlatých hotových, druhých dvanácte zůstanuť dlužen.“ Řekl mu koníř: „Vezmi sobě,“ i dal mu ho za to. Eilenšpigel načetl mu dvanácte zlatých a s koněm jel preč, stálo to tři měsíce, tedy koníř přišel k němu a z těch dvanácti zlatých ho upomínal. Řekl mu Eilenšpigel: „Všakť je mám dlužen zuostati.“ I přišli spolu před právo, Eilenšpigel vymlouval se a od smlouvy, jakž koupil, jíti nechtěl, řka: „Koupil jsem kůň za čtyrmecítma zlatých a dal jsem mu na to dvanácte zlatých hotových, druhých dvanácte mám jemu dlužen zuostati, a kdybych mu je dal, tedy bych při svých slovích nezůstal, ješto slova svá vždyckny v pravdě jsem držel, naději mám, že při tom ještě zůstanu.“ A tak Eilenšpigel z práva jest puštěn a ty peníze ještě má dáti.
Historia XC.
Kterak Eilenšpigel pastýřem byl v knížetství braunšvickém
Cožkoli Eilenšpigel začal, však proto vždy nemohl bohat býti ani k statku přijíti, i myslil sobě, kterak má činiti, aby také nějakého zboží dosáhl. Všickni ouředníci knížetcí bohatnou, kromě já nic, i přistoupiv také před kníže, prosil, aby za některý rok dobytka jeho pastýřem byl, že mu žádné mzdy dávati nemá. Propůjčil tim toho kníže za deset let. Když pak Eilenšpigel mocným pastýřem byl, jednomu městu v kraji psal, že by o tom slyšel, kterak dobrou pastvu mají, že by chtěl přijíti, knížete svého dobytek na ní pásti. Ulekli se toho oni a myslili sobě, že by jim panství všecky zhubil a dobytek jejich nedostatek by trpěti musil, a poslali mu pětmecítma zlatých,
