dolův ssedl a řekl: „Milostivý pane, teď jest váš kůň.“ Což knížeti velmi vděk bylo, i musil mu praviti, kterak ten kůň na knězi vymluvil, smál se tomu kníže a byl z toho vesel, dal také Eilenšpiglovi jiný kůň k té sukni. Farář pak rmoutil se pro koně a kuchařku svou častokrát pro něj velmi upral, takže potom od něho preč utekla, i byl toho obého zbaven.
Historia XXXIX.
Kterak Eilenšpigel u jednoho kováře se zjednal a měchy jeho na dvůr vynesl
V krajině meklburské Eilenšpigel do Rostoku přišel, i zjednal se za pacholka kovářského. Kovář ten měl přísloví, když pacholek dýmati měl, že říkával: „Ho, ho, jdi za mnou s měchy.“ Stál pak Eilenšpigel u měchův a dýmal, tehdy kovář řekl k Eilenšpiglovi zůřivými slovy: „Ho, ho, poď za mnou s měchy.“ A v tom slovu šel na dvůr, aby moč pustil. I vzal Eilenšpigel jeden měch na ramena a šel za mistrem řka: „Mistře, teď nesu měch jeden, kde jej mám díti? Druhý hned také přinesu.“ Ohlédl se mistr, i dí k Eilenšpiglovi: „Milý pacholče, však já tak nemíním, jdi zase a polož měch na své místo.“ Učinil tak Eilenšpigel a nesl jej na své místo zase. I myslil na to mistr, kterak by mu to zase odplatiti mohl, i uradil se sám v sobě na to, aby pět dní pořád vždycky o půlnoci vstával, tovaryše budil a dělal. Tedy zbudil pacholky a rozkázal jim kovati. Eilenšpiglův tovaryš řekl: „Co tim mistr náš míní, že nás tak ráno budí, ješto prvé toho nedělával?“ Řekl Eilenšpigel: „Chceš-li, já se ho zeptám.“ Dí jemu: „Zeptej se.“ Eilenšpigel promluvil k mistru takto: „Milý mistře, jak se to děje, že nás tak ráno budíš? Však teprv jest půl noci.“ Odpověděl mistr: „Ten jest můj obyčej, že ponejprvé pacholci moji za tejden nemají déle líhati než do půlnoci.“ Eilenšpigel
