abatyšin.“ Dí mu ona: „Já se na to neptám, chceš-li ty kuřata míti, zaplať mi je, já u abatyše nemám co činiti, nebo otec můj mne tomu učil, abych od těch nic nekupovala, aneb jim věřila, před nimiž bych se klaněti musila, protož zaplať mi kuřata.“ Odpověděl Eilenšpigel řka: „Paní, malés víry, aby jistá býti mohla, vezmi sobě kohouta v zástavě, ažť tvůj koš a peníze přinesu.“ Ale ona vošálena byla, nebo Eilenšpigel tam zůstal a zase nepřišel.
Historia XXXVII.
Kterak farář z vysokého Engelsheimu klobásu Eilenšpiglovi sežlal
Eilenšpigel byl v Hildeshaimu, i koupil čistou červenou klobásu a šel s ní do Engelshaimu, kdežto s farářem byl dobře znám a bylo to v neděli ráno. Tehdy farář ranní mši sloužil, aby tim dříve pojedl. I Eilenšpigel v tu chvíli na faru přišed, velice kuchařky prosil, aby mu tu klobásu uvařila. Kuchařka řekla, že uvaří. A on šel do kostela, zatim ranní mše dokonala se a druhý kněz velikou mši sloužiti začal, kterouž Eilenšpigel všecknu vyslechl. V tom času farář domů šel, i řekl kuchařce své: „Což ještě nic není uvařeno, bych kousek snědl?“ Odpověděla kuchařka: „Ještě nic uvařeno není, než červená klobása, kterouž Eilenšpigel přinesl a chtěl ji sám jísti, když by z kostela přišel.“ Řekl farář: „Podej mi sem té klobásy, ať ji kus sním.“ Podala mu kuchařka té klobásy, kterážto tak dobře farářovi k chuti byla, že ji všecku sežral, i řekl sám k sobě: „Přižehnejž mi ji pán bůh, byla mi velmi chutná.“ Kuchařce pak rozkázal řka: „Dej Eilenšpiglovi slanin a zelí, jakž na něho sluší.“ Když pak bylo po té mši, šel Eilenšpigel zase na faru a klobásu svou jísti chtěl. Přivítal ho farář a děkoval mu z té klobásy pravíc, kterak mu velmi chutná byla a před Eilenšpigle slaniny a zelí postavil. Eilenšpigel mlčel, a což mu předloženo bylo, jedl, a nazejtří šel zase preč. Tedy farář volal za Eilenšpiglem řka: „Slyšíš-li, když zase půjdeš, přines sebou dvě klobásy, cožkoli za ně dáš, já tobě zase navrátím a budeme čistě žráti.“ Eilenšpigel řekl: „Tak se má žráti, pane faráři.“ A jel zase do Hildeshaimu. I vedlo mu se podlé jeho vůle, že rasové vezli na rozhrání mrtvou svini, i prosil Eilenšpigel rasa, aby peníze od něho
