svrchní peřinu i s lůžkem na hromadu jsem složil.“ Odpověděl hospodář: „Pane hosti, to dobře, já potom, když vstanu, na to pohledím.“ Řekl Eilenšpigel: „Učiňte to a ohlédněte se vůkol, naleznete.“ S tim šel s domu ven. Hospodář v poledne mnoho hostí míti měl, kterýž na pěkném stole jísti chtěli, a když to pouzdro otvíral, nechutná vůně šla proti němu, i nalezl na něm hovno a řekl: „Zaplatil mi podlé skutku prdění, odplatil usráním.“ Tehdy kázal ho zase přivesti, chtěje ho lépe vyprubovati. Eilenšpigel přišel zase a s hospodářem o to lotrovství smířil se, takže potom na měkém loži léhal.
Historia LXXIX.
Kterak Eilenšpigel hospodáři zněním peníze zaplatil
V Rejně Kolíně Eilenšpigel za dlouhý čas na hospodě byl. I trefilo se, že jídlo pozdě k ohni přistaveno bylo, až právě k poledni přišlo, což těžké Eilenšpiglovi bylo, že se tak dlouho postiti měl, tu těžkost hospodář na něm dobře znamenal, i řekl mu: „Kdo nechcete čekati, až by jídlo hotovo bylo, ten může jísti, co má.“ Eilenšpigel šel a snědl žemli, s tim na ohniště šel. A když dvanácte hodin bylo, hned na stuol kryli a jídlo dávali. Hospodář s hostmi k stolu šli a Eilenšpigel v kuchyni zůstal. Řekl mu hospodář: „Což ty nechceš k stolu sednouti?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Nechci, já nemohu jísti, najedl jsem se vůně od pečitého.“ Hospodář mlčel a s hostmi jedl, po jídle pak platili hosté od stolu, z nichž někteří preč šli a druzí tu zůstali, Eilenšpigel seděl předce u ohně. Tehdy přišel hospodář s celpretem a hněvaje se, k Eilenšpiglovi řekl: „Dej dva kolínský bílý groše za jídlo.“ Odpověděl Eilenšpigel: Pane hospodáři, takový-li jste vy člověk, že peníze od těch berete, kteříž pokrmův vašich nejedí?“ Řekl mu hospodář zůřivě, aby dal
