Historia LX.
Kterak Eilenšpigel v Erfurtě opět jednoho řezníka o pečeni vošidil
Po tém dni Eilenšpigel opět mezi masné krámy přišel. I řekl mu ten první řezník posměšnými slovy: „Poď sem a vezmi opět pečeni.“ Odpověděl Eilenšpigel: „A já půjdu.“ I chtěl pro pečeni sáhnouti, a řezník, jsa rychlý, vytrhl mu pečeni zase. Řekl Eilenšpigel: „Nechte mi tu pečeni a já vám ji zaplatím.“ Řezník vložil tu pečeni zase na krám. Dí k němu Eilenšpigel: „Jestližeť slovo povím, kteréžť by se dobře líbilo, nechť jest pečeně má.“ Řekl mu řezník, mohl by mi taková slova povědíti, kteráž by mi k ničemuž nebyla, mohl by také taková slova promluviti, ješto by mi se dobře líbila, a pečeni by proto vzal. Odpověděl Eilenšpigel: „Já se pečeně nedotknu, leč má slova tobě dobře líbiti se budou.“ I řekl dále: „Pravím takto, nu zhůru, pane Pytlíčku, zaplať lidem, kterakť se to líbí. Cožť to není chutno?“ Tedy řekl řezník: „Ta slova mi se dobře líbí a jsou mi k chuti.“ I řekl Eilenšpigel k těm, kteří tu okolo stáli: „Milí přátelé, teď dobře slyšíte, protož pečeně jest má.“ I vzav Eilenšpigel pečeni, řekl k řezníkovi posměšně: „Teď sem opět pečeni přines.“ I šel preč a nenavrátil se zase.
Historia LXI.
Kterak Eilenšpigel v Drážďanech truhlářským tovaryšem byl a opět nemnoho děkování zasloužil
Eilenšpigel z durynské země brzo do Drážďan přes Český les na Labe přišel a za tovaryše truhlářského se vydával. I přijal ho k sobě truhlář, nebo ku potřebě své tovaryšův neměl, protože první tovaryši byli dosloužili. I byla svadba v městě, na níž ten mistr byl pozván, tedy řekl Eilenšpiglovi: „Milý tovaryši, jáť
