řekl jí: „Já ho zase nežádám, ale nechť tam zůstane dotud, pokud pro něho nepošli.“
Historia LVI.
Kterak Eilenšpigel šeňkýře vinného v Lubéku vošidil, když mu konev vody za konev vína dal
Moudře se opatroval Eilenšpigel, když do Lubéku přišel, poctivě se choval, že žádnému nižádného šejdýřství neučinil. Toho času byl nějaký vinný šeňkýř v panském sklepě, vysokomyslný, pyšný muž, kterýž u sebe držel, že žádný tak moudrý není jako on, a směl také o sobě sám praviti, že by na toho muže rád se podíval, kterýž by ho oklamati a v moudrosti jeho zblázniti měl, protož mnozí měšťané měli ho v ošklivosti. Eilenšpigel o této hrdosti šeňkýře uslyšev, šibalství svého nemohl tajiti, sám u sebe myslil takto: „Musím ho skusit, co umí.“ I vzav dvě konve, kteréž byly jednostejně veliké, nabral do jedné vody a druhé nechal prázdné, tu, v kteréž voda byla, pod sukni v skrytě nesl, prázdnou pak nesl zjevně, i šel s nimi do vinného sklepu a dal sobě naměřiti pintu vína, tu konev s vínem pod sukni vzal a konev s vodou ven vyňav, na šeňktyš postavil, aby šeňkýř neviděl, a řekl: „Zač dáváš pintu vína?“ Odpověděl on: „Za čtyřidceti peněz.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Draho jest, jáť více nemám než čtyřmecítma peněz, dosti-li bude za ně?“ Šeňkýř se rozhněval a řekl: „Co ty chceš pánům mým víno šacovati? Však jest již šacováno, komu se nelíbí, ten nech vína v sklepě panském.“ I vzav šeňkýř hněvy tu konev s vodou, za to maje, že jest víno, ana byla voda, vlil ji špuntem do sudu zase a řekl: „Jaký jsi ty blázen, kážeš sobě víno měřiti, a nemůžeš ho zaplatiti.“ Eilenšpigel vzav konev s vínem, preč šel a řekl: „Jáť vidím, že jsi ty blázen, nebo žádný tak moudrý není, ješto by od blázna
