zlatých, aby jim toho nečinil, mnohými slovy ho prosíce. Tedy pomyslil Eilenšpigel sobě, řka: „Bude dobře.“ Potom opět jinému městu, blízko tu ležícímu, psal, ti také poslali mu peníze, a tak vždy více a dále, až v liščí čubě chodil a statku nabyl. Optal se ho kníže, jak by mu se vedlo. Odpověděl Eilenšpigel: „Milostivý pane, přísloví jest, že žádný ouřad tak malý není, aby nějakého užitku v sobě nenesl. Jiní praví, že žádného ouřadu tak malého není, ješto by voběšení hoden nebyl.“
Historia XCI.
Kterak Eilenšpigel bez peněz střevíce koupil
Jednoho času šel Eilenšpigel v Erfurtě skrze ševcovskú ulici. Tedy řekla mu jednoho ševce žena, aby střevíce od ní koupil, koštoval jednoho, kterýž mu se dobře trefil, druhý také obul a s tim z ulice pryč běžel, ta žena za nim běžéci, volala: „Držte zloděje, držte.“ Sousedé chtěli ho chytiti, tehdy on řekl: „Nepřekážejte běžeti, neb běžíme o základ jedněch střevíců.“ A tak odtud utekl, ty pak střevíce dal pacholku svému.
Historia XCII.
Kterak Eilenšpigel u jednoho sedláka se zjednal
Jednoho času nějaký sedlák s pacholkem svým Eilenšpiglem do lesa jeti chtěl, aby káru dříví přivezl. Pacholek na koni seděl a sedlák za koněm na dříví. Tehdy sedlák, vida zajíce před sebou přes cestu běžeti, řekl: „Pacholče, vobrať se zase, nebudeť dnes žádného štěstí, nebo zajíc přes cestu běží, budeme dnes něco jiného dělati.“ I jel zase domů, druhého dne vyjeli opět ven, když pak skůro k lesu přijeli, řekl Eilenšpigel: „Mistře, vlk teď přes cestu běžel.“ Odpověděl sedlák: „Jeď předse, nebo pouhé štěstí jest, když vlk přes cestu běží.“ I vypřáhli koně na pastvu, a nechavše káry tu státi, do lesa šli a sekali drva, potom poslal sedlák pro koně a káru, aby dříví nakladli a domů vezli. Když ten dobrý pacholek z lesa vyšel, uhlédal, že kůň ležel a vlk hlavou v něm vězel a žral ho. Eilenšpigel byl pod pod tají vesel a běžel, přivolal svého pána, řka: „Poďte sem, pane, štěstí vězí v koni.“ Řekl mu sedlák: „Co pravíš?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Jděte rychle, neb zmeškáte štěstí.“ I šel tam a viděl vlka, an v koni vězí a jej žíře. Tedy řekl pacholek: „Kdybyšte byli dali mi za zajícem jeti, byl by vám koně nesnědl.“ I dí dále: „Mistře, vy jste pověrný člověk, protož beru od vás odpuštění.“
