kázala jsem zatím chmel dobře smažiti, on pak psa našeho všeho uvařil, teď hřbet jeho můžete dobře viděti.“ Řekl Eilenšpigel: „Však jste mi kázali, není-liž to trápení, že já činím, což mi se velí, ješto by jiní lidé dosti na tom měli, kdyby jejich čeládka polovici toho činili, což se jí rozkazuje.“ I vzav odpuštění, šel odtud preč.
Historia XLVII.
Kterak Eilenšpigel u jednoho krejčího se zjednal a jak pod nějakou kádí šil
Do Berlína když přišel Eilenšpigel, zjednal se za krejčovského tovaryše, když pak na verštat sedl, řekl mu mistr: „Pacholče, chceš-li šíti, tedy ší drobně a dobře, aby nebylo viděti.“ Odpověděl Eilenšpigel: „A já budu.“ I vzav jehlu a sukno, vlezl pod káď a šil na koleně. Vstav krejčí, pohleděl a řekl mu: „Co to chceš dělati, toť jest nevídané šití.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Mistře, však jste řekli, abych šil, aby nebylo viděti, i nevidí žádný.“ Řekl krejčí: „Ne tak, milý pacholče, přestaň a nešij tak více.“ I počal šíti, aby se viděti mohlo, a to trvalo za den aneb za dva, potom přišlo k tomu v noci, že mistr ustal a chtěl spat jíti. I ležela tu sedlská šedivá sukně, napoly nedošitá, tu hodil k Eilenšpiglovi, řka: „Teď máš, udělej toho vlka dobře.“ S tim šel spat. Odpověděl Eilenšpigel: „Učiním tak, jediné jděte, jáť to dobře udělám.“ Mistr šel spat a na nic nemyslil. Eilenšpigel, vzav sukni, rozřezal ji a udělal z ní hlavu jako vlčí, k tomu život i nohy a rozepřel to narůzno holemi, že hledělo jako vlk, a s tim šel také spat. Nazejtří pak ráno, vstav mistr, zbudil Eilenšpigle také a toho vlka na verštatě státi viděl, že jest z sukna udělán byl, přišel k tomu Eilenšpigel. I řekl mu krejčí: „Kýho čerta z toho sukna udělal?“ Odpověděl mu: „Vlka, jakož jste mi kázali.“ Řekl mu mistr: „Takového
