vrátila, žena děti z komory přinesla živé. Přišel k tomu Eilenšpigel a vlka nohou porazil, kterýž ležel a nehnul se. Dí k němu Eilenšpigel: „Toto jest vlk mrtvý a vy takového křiku jste nastrojili, jaký jste tak nestatečný muž, že umrlý vlk v domě vašem vás hrýze a všecku vaší čeled do koutův rozhání, ješto nedávno jste chtěli dva živé vlky v poli zabiti.“ A kupci tomu se náramně smáli, i zaplativše, což s Eilenšpiglem protrávili, preč odjeli.
Historia LXXVIII.
Kterak Eilenšpigel v Rejně Kolíně hospodáři na stole se usral
Potom Eilenšpigel přišel do Rejna Kolína na hospodu a nedal se žádnému znáti za den neb za dva, v tom znamenal, že ten hospodář byl lotr urvalý, i myslil sobě takto: „Kde jest hospodář lotr, tu se hosté dobře nemají, musím já sobě hospody jinde hledati.“ Večer pak znamenal hospodář na Eilenšpiglovi, že by jinou hospodu měl, kázal jiným na lůže spat jíti, a jemu nic. Tedy řekl Eilenšpigel: „Kterak jest to, pane hospodáři, však já za stravu tak dobře platím jako ti, jimž na lůže spat jíti velíte a já tuto na lavici spáti mám.“ Odpověděl hospodář: „Hle, teď máš dvě plachty.“ I uprdl se velmi, a řekl: „Teď máš hlavní polštář.“ Potřetí se uprdl ještě více, řka: „Teď máš již celé lůže, poživ toho až do jitra a sklaď mi na hromadu, ať je zase pospolu najdu.“ Eilenšpigel mlčel a myslil sobě: „Hleď, teď již dobře vidíš, musíš tomuto šejdýři šibalstvím zaplatiti.“ I ležel noc tak na lavici. Měl pak ten hospodář pěkný stůl s pouzdrem, otevřev jej Eilenšpigel, na něj se usral a zase jej zavřel. Ráno pak před hospodářovu komoru přišed, řekl: „Hospodáři, děkuji vám z hospody.“ A s tim velmi se uprdl, řka: „Slyštež, totoť jest peří z lože, hlavní polštář, prostěradlo, svrchní
