měl, a kdož bez zvláštní veliké potřeby k tomu nepřišel, ten hospodář všecken náklad zaplatiti musil. K takovému kvasu přišel Eilenšpigel, neb pojali ho k sobě za žertýře, aby s nimi kolací držel. Když pak ten kvas vůkol šel, přišel také na Eilenšpigle, i pozval tovaryšuov svých do hospody své, koupiv pečeni, k ohni ji přičinil, a když čas jídla přišel, tedy ti pořádní tovaryší na ryňk spolu se sešli, jeden k druhému řkouce, že Eilenšpiglovi k poctivosti jeho jíti chtějí. I ptal se jeden druhého, věděl-li by kdo, vaří-li Eilenšpigel něco, čili nic, aby tam darmo nechodili, i zuostali na tom, aby všickni spolu šli, protože by lépe bylo, aby posměch spolu měli, nežli by sám jeden míti měl. Když pak ti cechovní tovaryší před dům přišli, kdežto dobrý sprostný Eilenšpigel hospodou byl, vzav on kus másla, do zadku jej vstrčil a obrátiv řit k ohni nad pečeni, tim máslem z zadku ji špikoval, hosté před domem stojíce, chtěli viděti, také-li jim co navařil, i uhlédali ho, an tak u ohně stál a pečeni špikoval. Tehdy řekli: „Buď čert jeho hostem, jáť té pečeně jeho jísti nebudu.“ A Eilenšpigel z propadený summy je napomínal, kterouž oni mu rádi dali, jediné aby té pečeně jísti nemusili.
Historia LXXII.
Kterak Eilenšpigel v jednom městě v sasské zemi lotry rozsíval
Eilenšpigel potom do města Weser přišel, a tak dlouho tam byl, že o všech věcech vyzvěděl, nebo dvanácte hospod měl, což v jednom domě utratil, to v druhém zase nalezl, slyšel i viděl, o čemž prvé nevěděl, byli ho již syti, též i on s nimi sobě stýskal, i nalezl u vody drobné kameníčko, chodě po ulici před rathauzem sem i tam, semeno své na obě strany rozsíval. Tehdy přišli k tomu lidé neznámí a ptali se ho, co seje. Odpověděl Eilenšpigel: „Rozsívám lotry.“ Řekli mu ti kupci: „Není potřebí jich zde rozsívati, neb jich zde prvé dosti.“ Dí Eilenšpigel: „To jest pravda, ale bydlí zde v domích, ješto by vně běhati měli.“ Řekli mu oni: „Proč také dobrých lidí neseješ?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Dobří lidé zde vzcházeti nechtí a tato země jich nenese.“ Tato slova před ouřad přišla a Eilenšpigel byl obeslán, i rozkázali mu, aby semeno své zase sebral a z města se ven vlíkl, i učinil tak a šel odtud deset míl, jsa té vůle, aby tím semenem tarmarčil, ale ta pověst před nim do města prvé přišla, takže slíbiti musil, aby skrze město s svým semenem bez jídla a pití preč šel, když pak jináč býti nemohlo, došel nějaké lodí a pytel s semenem
