poklad tejně vyzdvíhli a truhlu zase zavřeli. Přátelé za to měli, že kněží poklad tejně z truhly vzali a preč odnesli, a tak ve zlé mysli jedni od druhých se rozešli. Farář pak i rada chtěli Eilenšpigle zase dáti vykopati, jakož byli počali, ale on již byl shnil, takže nižádný při něm pro smrad zůstati nemohl, i zavřeli hrob zase, tak on v svém hrobě předce ležel a na památku jeho kámen na hrob položen byl, jakož ještě se vidí.
Historia CI.
Kterak Eilenšpigel umřel a svině mezi vigiliemi máry převrhly, až on dolů se svezl
Eilenšpigel když umřel, tedy lidé sešli se do špitála a plakali a vložili ho na máry, přišli také kněží, aby mu vigilie zpívali, i počali. Přišla k tomu špitálská svině s svými mladými prasaty, běžely pod máry a počaly se drbati, až Eilenšpigel z már se vyvalil. Přišedše ženy a kněží, chtěli tu svini s prasaty ze dveří vyhnati a svině rozhněvavši se nedala se vyhnati, ale s prasaty tak porůzno do špitála běžela, když sem i tam skákaly a běžely na kněží i bekyně, na nemocné i zdravé, též na máry, kdež Eilenšpigel ležel, z čehož veliký křik stal se od starých i mladých bekyní, až kněží nechavše vigilií, ze dveří ven běželi, jiní pak naposledy svini s prasaty preč zahnali. Tedy přišedše bekyně, mrtvého na máry zase vložily, kterýž netrefně na zemi ležel, takže břichem k zemi se obrátil, když pak kněží preč ušli, řekli, chtějí-li ho pochovati, že by to mohli učiniti, však nechtěli zase přijíti, i vzaly ho bekyně a nesouce ho na krchov, do hrobu položily tak, jakž ležel. Kněží přišedše zase, řekli, jakou by radu k tomu dáti chtěli, kterak by měl pochován býti, že by nemohl ležeti v hrobě jako jiní křesťanští lidé, v tom zvěděli, že by truhla převrácená byla a on že by na břiše ležel, i smáli se, řkouce: „Sám to ukazuje, že na břiše ležeti chce, protož ho tak necháme.“
