jísti, čil dobře, že škaredě smrděla, však že byl hladovit, polívku tu jedl. V tom přišel švec, ptal se ho, jak mu ta polívka chutná byla. Odpověděl sedlák: „Tak jako nový střevíc.“ S tim z domu preč šel. I smál se švec tomu a ptal se Eilenšpigle, z čeho by tomu sedláku tu polívku udělal a čim ji vomastil. Řekl Eilenšpigel: „Rozkázali jste mi, abych vzal, což mám, i neměl jsem jiného nic než sádlo rybí, tím jsem sedláku polívku vomastil, nebo hledal jsem všudy v špižírně a žádného másla najíti jsem nemohl, i vomastil jsem tím, čím jsem měl.“ Řekl mu švec: „Právěs učinil, dostiť jest to na sedláka.“
Historia XLIIII.
Kterak švec v Braunšvíku Eilenšpiglovi boty špikoval, jemuž on okno světničné hlavou vyrazil
Byl nějaký švec jménem Kryštof v Braunšvejku na uhelném trhu, k tomu Eilenšpigel šel a chtěl boty své dáti vymazati, i řekl mistru: „Kdybyšte mi chtěli tyto boty špikovati, abych je v pondělí zase míti mohl.“ Dí mu mistr: „Můžeme.“ Eilenšpigel šel zase z domu ven a na něho nemyslil, když vně byl. Tehdy řekl pacholek: „Mistře, toto jest Eilenšpigel, kterýž každému lotrovsky činí, a kdybyšte vy mu to tak poručili, jak on vám rozkázal, aby to učinil a nenechal by toho.“ Odpověděl mistr: „Co jest mi rozkázal?“ Řekl mu pacholek: „Rozkázal vám své boty špikovati a měl říci mazati, jáť bych jich nechtěl mazati, ale špikovati, tak jako se pečeně špikuje.“ Tehdy řekl mu mistr: „Učiníme tak, jakž nám rozkázal.“ I vzav to sádlo, zkrájel je a boty jako pečeni špikoval. I přišel Eilenšpigel v pondělí zase, jsou-li boty hotový. Mistr pověsil je na stěnu a ukázal mu na ně řka: „Tuď visí.“ Eilenšpigel vida, že tak boty špikovaný byly, smál se a
