Kterak Eilenšpigel v městě Eimbeku pivovárníkem byl a, maje psa, jemuž říkali Chmel, toho místo chmele uvařil
Eilenšpigel práci svou udělal se služebným, ale častokrát nemnoho děkování zasloužil. Jednoho času přišel do Eimbeku a u nějakého pivovárníka se zjednal. Přihodilo se, že pivovárník ten na svadbu jíti chtěl a Eilenšpiglovi poručil, aby pivo s dívkou vařil, na den že chce jim ku pomoci přijíti a přede všemi věcmi, aby pilnost měl chmel dobře usmažiti, aby pivo dobré, chmelné a chutné bylo. Odpověděl Eilenšpigel: „Učiním to rád, což mohu nejlépe.“ Pivovárník ten s ženou svou pryč šel. I počal Eilenšpigel snažně vařiti a dívka ho učili, nebo ona tomu víc rozuměla nežli on. Když pak k tomu přišlo, že měl chmel smažiti, tedy řekla děvka: „Och, milý bratr, chmel smažiti, však to sám dobře uděláš, odpust mi, ať na jednu hodinu tanci se podívám.“ Řekl jí Eilenšpigel: „Jdi.“ I pomyslil u sebe řka: „Hle, dívka jde také preč, již máš lotrovství provesti moc.“ Měl pak ten pivovárník velikého psa, jemuž říkal Chmel, toho vzav Eilenšpigel, když voda horká byla, vrhl do ní a dal mu se dobře uvařiti, až mu kůže i chlupy slezly. Dívka přišedši zase domův, Eilenšpiglovi pomoci chtěla, i řekla mu: „Milý bratr, již jest dosti, přestaň.“ A když koš představila, počali jeden korčák do druhého tam líti. Řekla mu dívka: „Také-lis chmel do něho dal? Jáť v korčáku svém ještě nic nerozumím.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Na dně leží Chmel.“ Dívka, hledajíce chmele, nalezla žebru v korčáku a počala hlasem křičeti: „Aj, zachovejž mne bůh, cos do piva vložil? Nechť je kat pije.“ Vtom přišel pivovárník, jsa dobře vopilý, a řekl: „Co děláte, moji milí děti?“ Řekla mu děvka: „Já nevím, kýho čerta děláme, šla jsem, abych na půl hodinky tanci se podívala a pacholku našemu kázala jsem zatím chmel dobře smažiti, on pak psa našeho všeho uvařil, teď hřbet jeho můžete dobře viděti.“ Řekl Eilenšpigel: „Však jste mi kázali, není-liž to trápení, že já činím, což mi se velí, ješto by jiní lidé dosti na tom měli, kdyby jejich čeládka polovici toho činili, což se jí rozkazuje.“ I vzav odpuštění, šel odtud preč.
Historia XLVII.
Kterak Eilenšpigel u jednoho krejčího se zjednal a jak pod nějakou kádí šil
Do Berlína když přišel Eilenšpigel, zjednal se za krejčovského tovaryše, když pak na verštat sedl, řekl mu mistr: „Pacholče, chceš-li šíti, tedy ší
