řekla mu jednoho ševce žena, aby střevíce od ní koupil, koštoval jednoho, kterýž mu se dobře trefil, druhý také obul a s tim z ulice pryč běžel, ta žena za nim běžéci, volala: „Držte zloděje, držte.“ Sousedé chtěli ho chytiti, tehdy on řekl: „Nepřekážejte běžeti, neb běžíme o základ jedněch střevíců.“ A tak odtud utekl, ty pak střevíce dal pacholku svému.
Historia XCII.
Kterak Eilenšpigel u jednoho sedláka se zjednal
Jednoho času nějaký sedlák s pacholkem svým Eilenšpiglem do lesa jeti chtěl, aby káru dříví přivezl. Pacholek na koni seděl a sedlák za koněm na dříví. Tehdy sedlák, vida zajíce před sebou přes cestu běžeti, řekl: „Pacholče, vobrať se zase, nebudeť dnes žádného štěstí, nebo zajíc přes cestu běží, budeme dnes něco jiného dělati.“ I jel zase domů, druhého dne vyjeli opět ven, když pak skůro k lesu přijeli, řekl Eilenšpigel: „Mistře, vlk teď přes cestu běžel.“ Odpověděl sedlák: „Jeď předse, nebo pouhé štěstí jest, když vlk přes cestu běží.“ I vypřáhli koně na pastvu, a nechavše káry tu státi, do lesa šli a sekali drva, potom poslal sedlák pro koně a káru, aby dříví nakladli a domů vezli. Když ten dobrý pacholek z lesa vyšel, uhlédal, že kůň ležel a vlk hlavou v něm vězel a žral ho. Eilenšpigel byl pod pod tají vesel a běžel, přivolal svého pána, řka: „Poďte sem, pane, štěstí vězí v koni.“ Řekl mu sedlák: „Co pravíš?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Jděte rychle, neb zmeškáte štěstí.“ I šel tam a viděl vlka, an v koni vězí a jej žíře. Tedy řekl pacholek: „Kdybyšte byli dali mi za zajícem jeti, byl by vám koně nesnědl.“ I dí dále: „Mistře, vy jste pověrný člověk, protož beru od vás odpuštění.“
Historia XCIII.
Kterak Eilenšpigel do Paříže na učení táhl
Šel Eilenšpigel jednoho času do Paříže, kdežto byla disputací od některých doktoruov, podlé obyčeje examinování na doktorství, tedy šel Eilenšpigel také s nimi tam a stál před tim, kterýž na stolici seděl a tuze na něho hleděl. Ten doktor řekl k němu: „Milý tovaryši, co tak pilně hledíš? Chceš se snad něco ptáti?“ Odpověděl Eilenšpigel krátce: „A já, pane, chci otázku učiniti. Co jest lepší, to-li aby člověk to učinil, což umí, čili to, aby se učil tomu, čehož prvé neumí? Aneb dělají-li doktoří kníhy, čili kníhy dělají doktory?“ Doktoři jeden na druhého hleděli a myslili jeden takto, druhý jináč, ale větší jich částka byla na tom, aby člověk činil to, což umí, že
