peníze, že se dosti najedl, poněvadž od vůně syt jest a nad pečení seděl, tolikéž jest, jako by za stolem seděl a totéž jedl, a to za jídlo počítati mu chtěl. Eilenšpigel vyňav z tobolky kolínský bílý groš, hodil nim na lavici a řekl: „Pane hospodáři, slyšíte-li toto znění?“ Odpověděl hospodář: „Znění to já dobře slyším.“ Eilenšpigel s penízem rychlý byl, do měšce zase jej schoval, řka: „Jak mnoho toto znění peníze vám užitečné jest, tak mnoho vuoně od pečitého v břiše mém platná jest.“ I posmíval se hospodářovi a od Rejnu zase do sasské země přišel.
Historia LXXX.
Kterak Eilenšpigel z Rostoku preč ušel
Eilenšpigel, když lotrovství v Rostoku provedl, preč odtud šel a do jednoho kraje na hospodu přišel, kdež nebylo co jísti, neb hospodář ten mnoho dětí měl, při nichž Eilenšpigel velmi nerád byl, i přivázav kůň svůj v maštali, do domu šel, i přišel do kuchyně, nalezl ohniště studené a špižírna prázdná, z čehož dobře srozuměl, že tu chudoba byla, i řekl: „Pane hospodáři, zlé sousedy máte.“ Odpověděl hospodář: „Tak jest, pane hosti, všecko mi pokradou, což v domě mám.“ Smál se tomu Eilenšpigel a myslil, řka: „Tutoť jest hospodář jako host.“ Chtělo mu se tu zůstati, ale nemohl dětí trpěti, nebo viděl, že chodily a potřebu svou za dveřmi činily, jedno po druhém. I řekl Eilenšpigel k hospodáři: „Kterak jsou vaši děti tak nečistí, což žádného místa nemají, kdež by potřebu svou činiti mohly než za dveřmi?“ Odpověděl hospodář: „Pane hosti, co vy se na to domlouváte? Poněvadž mně se to ne zle líbí, neb zítra káži to preč odvesti.“ Eilenšpigel mlčel, potom, když mu potřeba přišla, velikou hromadu také u ohně nasral. Přišel k tomu hospodář, dokudž Eilenšpigel ještě na potřebě své byl, i řekl: „Aby tě zimnice napadla a ty již u ohně sereš, však jest dvůr nedaleko.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Pane hospodáři, proč se na mně domlouváte? Však mně se to dobře líbí, já to ve dne ven vymetu.“ I všed na svůj kůň, ze dveří ven jel. Hospodář za nim volal, řka: „Hej, počkej, počkej a ukliď hovno z ohniště.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Kdo jest poslední, ten umeť duom, a tak mé i vaše hovno vyklízeno bude.“ S tim jel předce.
Historia LXXXI.
Kterak Eilenšpigel psa vodřel, kůži dal hospodyni místo záplaty, protože s nim jedl
V jeden čas trefilo se, že Eilenšpigel na nějakém místě do domu přišel
