toho vesel, ženu svou k faráři s nim poslal. Když pak tam přišli, Eilenšpigel mluviti počal takto: „Pane faráři, teď jest žena hospodáře mého, pověztež jí sám tak, jakž jste mně pověděli a zaslíbili.“ Odpověděl farář: „Milá paní, počkajte jeden den neb dva, a jáť vám pomohu.“ Řekla paní: „Tak učiníme.“ Šla s Eilenšpiglem zase domův a to hospodáři svému oznámila, z čehož hospodář jsa vesel, ty slepé pustil preč a dluhu prázdné učinil, Eilenšpigel také odtud preč jel. Třetího pak dne šla paní na faru a faráře z dvanácti zlatých, kteréž slepí protrávili, upomínala. Řekl jí farář: „Milá paní, co jest vám hospodář tak rozkázal?“ Odpověděla paní: „Tak jest.“ Dí jí farář: „Toť jest zlého ducha vlastní povaha, žeť on peníze rád míti chce.“ Řekla mu paní: „Neníť on žádný zlý duch, ale zaplaťte vy mi radějí stravu.“ Odpověděl farář: „Mně jest oznámeno, že by muž váš zlým duchem poseden byl, přiveďte mi ho a jáť mu s pomocí boží od něho chci spomoci.“ Řekla mu paní: „Ten obyčej lotří mají, aby lhali, když by zaplatiti měli, jestliť hospodář muoj od zlého ducha poseden, to ty máš dobře zvěděti.“ I běževši domův, muži svému pověděla, co jest jí farář pravil. Hospodář vzav v ruce voštíp, na faru běžel. Zvěděv o tom farář, sousedy své zvolal a prosil jich, řka: „Milí sousedé, poďte mi na pomoc, nebo tento člověk jest poseden od zlého ducha.“ Odpověděl hospodář: „Pomni se, kněže, a zaplať mi.“ Farář žehnal se a hospodář chtěl ho bíti, sousedé mezi tim přišedše, ledva s velikou nesnází různo je rozvedli. A dokudž ten farář živ byl, vždyckny to při hospodáři trvalo, kterýž faráře z té celé škody napomínal, jemuž farář pravil, že nic dlužen není, ale že on jest duchem zlým poseden, a že by mu od něho tudíž spomoci chtěl. To mezi nimi trvalo, dokudž oba dva živi byli.
Historia LXXI.
Kterak Eilenšpigel v městě Premen hostem svým pečeni z zadku špikoval
Eilenšpigel mnoho lotrovství v městě Premen provodiv a všemu městu dobře znám jsa, takže měšťané již mu dobře přivykli a ve všech žertích míti ho chtěli, a tak dlouho v tom městě byl, až nějaké shromáždění měšťanův stalo se, kteříž spolu kolaci měli, že jeden každý z nich předkem pečité, sejr a chléb dáti
