musíš vandrovati.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Toť jest mi těžké učiniti, však poněvadž jináč býti nemuože, musím to vykonati, jakž nejlépe budu moci.“ I vylámal v noci některé stupně z schodu. Byl pak převor dobrý, ctný starý člověk a vždycky na jitřní první, ten přišed mlčečky k schodu domnívaje se, že na schod vkročí, i propadl doluo a propadše přelomil nohu na dvé, tu křičel žalostně, až jiní mniší všickni k němu se zběhli, a chtějíce viděti, co by mu bylo, padali tou děrou jeden po druhém. Tedy řekl Eilenšpigel k opatovi: „Důstojný otče, již sem ouřad svůj právě vykonal.“ I dal mu vrub, na nějž mnichy byl navruboval. Odpověděl opat: „Učinils jako lotr, jdi mi z mého kláštera.“ Eilenšpigel šel a tomu lotrovství se smál, i přišel do města Mellen, kdežto nemocí byl obtížen, v kteréž v krátkém času potom umřel.
Historia XCVII.
Kterak Eilenšpigel v městě Mellen nemocen byl a apatekáři do nádoby nasral
Eilenšpigel přišed do města Mellen, byl velmi nemocen, i šel do apatéky na hospodu za příčinou lékařství, kdežto apatekář byl také zchytralý muž, kterýž Eilenšpiglovi ostré počištění dal, a když k světlu bylo, počištění to dělati chtělo, Eilenšpigel vstal a chtěje počištění zbýti, z domu ven jíti chtěl, ale duom ze všech stran všudy zavřín byl, a jemu těžko bylo, však proto do apatéky přišed, do jedné nádobky se usral, řka: „Odtud to lékařství přišlo, musí tam zase vjíti, a tak apatekář nic neztratí, neb mu sic žádných peněz dáti nemohu.“ Apatekář zvěděvše o tom, lál Eilenšpiglovi a více ho u sebe míti nechtěl, i dal ho do špitála k Sv. Duchu vésti, tehdy pravil Eilenšpigel těm lidem, kteříž ho tam vedli: „Jáť jsem velice o to stál a boha za to vždycky prosil, aby Duch svatý ve mne přišel,
