dívka: „Aj, zachovejž nás bůh tak, jakž toto pravé slovo jest.“ I dala mu také podkovu. Takže Eilenšpigel odtud jel a kůň jeho byl dobře ukovaný.
Historia XLII.
Kterak Eilenšpigel u jednoho ševce sloužil a ptal se ho, jaké by formy střevíce krájeti měl. Když pak mistr řekl: Veliké i malé, jako pastýř svinský svině z brány honí, malé i veliké. I krájel Eilenšpigel všeckno, voly, krávy, telata, ovce i svině.
Byl pak tu též nějaký švec, ten mnohém raději se procházel po ryňku, nežli dělal, kterýž Eilenšpigle přijal a kázal mu střevíce krájeti. Ptal se Eilenšpigel mistra, jakou by formu míti chtěl. Odpověděl švec: „Krájej veliké i malé tak, jakž pastýř ze vsi vyhání.“ Řekl Eilenšpigel: „Tak učiním.“ S tim švec šel preč a Eilenšpigel krájel, dělaje z kůže voly, telata, ovce, kozy, kozly i všelijaký dobytek. Mistr přišel u večer domův a chtěl viděti, co pacholek jeho zkrájel, i nalezl ta zvířata z kůže zkrájená, hněvaje se, k Eilenšpiglovi řekl: „Cožs to dělal a kůži tak hanebně zřezal?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Milý mistře, dělal jsem to, co jste rádi míti chtěli.“ Řekl mu švec: Já sem tobě nerozkázal, aby měl kůži zkaziti.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Mistře, co potřebí se hněvati. Však jste mi řekli, abych z kůže krájel malé i veliké tak, jakož pastýř stádo vyhání, to jsem já učinil, což teď zjevně vidíte.“ Dí k němu mistr: „Já jsem takto mínil, aby malé i veliké střevíce byly a jeden s druhým, aby šil.“ Řekl Eilenšpigel: „Kdybyšte mi to byli rozkázali, byl bych to ještě rád učinil a ještě rád učiním.“ I srovnali se Eilenšpigel a mistr jeho spolu, a dal mu opět krájeti, nebo Eilenšpigel slíbil mu, že již tak udělá, jak by on chtěl míti, jediné, aby mu právě pověděl. Švec krájel podešvy a před Eilenšpigle je položil řka: „Teď máš, sšij malé s velikými,
