klatbou přikázal, aby již více v hříchy se nevydávaly, protože by napoly svobodně od nich byly, tak ženy ty poctivé byly. A kdežkoli Eilenšpigel přišel a kázal, hned skrze to zbohatěl. Lidé pak drželi ho za znamenitého kazatele, neb tak mistrovsky své lotrovství a šejdýřství přikrývati uměl.
Historia XXXII.
Kterak Eilenšpigel hlásné v Normberce probudil, takže do vody padali
Když Eilenšpigel s svátostí svú daleko obcházel, lidí podvozujíc, nebo v lotrovství a šejdýřství velmi umělý do Normberka přišel a peníze, kteréž s svátostí na lidech byl vyšidil, tu utratil. Když pak za dlouhý čas tu byl ležel a všeckny spády i spůsoby shlédl, nemohl od přirození svého odstoupiti, ale také tam lotrovství nějaké provesti musil, i uzřev, že hlásní v nějaké veliké truhle pod rathauzem ve zbroji spali, a Eilenšpigel ty cesty i lávky dobře vyzvěděl, zvláště pak spatřil ten mostek mezi sviňským trhem a fortnou, kdežto času nočního přes něj zle jest jíti, nebo mnohé dobré děvky, chtějíce vína přinesti, tu zmrhány bývají. Eilenšpigel pak čekal s lotrovstvím svým, až by lidé spat ušli, a právě by tícho bylo, i vylomil z toho mostku tři prkna a uvrhl je do vody jménem Pejnice, potom přišed k rathauzu, počal láti a zlořečiti a nějakým starým kordem do dlážení sekati, až oheň vyskakoval. To když hlásní uslyšeli, byli hned vzhůru a běželi po něm, Eilenšpigel běžel k svinskému trhu a k tomu místu přišed, kdež ty prkna byl vylomil, jakž mohl, přes ten mostek sobě pomohl, i křičel vysokým hlasem: „Ho, ho, nu kde jste, vy zoufalí lotří?“ Hlásní to slyšíce, pospěšně za nim běželi a každý z nich chtěl prvním býti, tak jeden po druhém do vody padali a mezera na tom mostku tak ouzká byla, že každý na
