nové šaty jest dobrá věc vysloužiti, protož chci to učiniti, čehož bych sic nerád učinil.“ A viděl dobře, co král při tom myslil, že tomu dobře zaplatí, který by z nich chválu obdržel. I šel Eilenšpigel na palác, a pozvíhše zadku, velikou hromadu nasral, potom vzav lžici, hovno to na dvě polovice rozdělil, i zavolav blázna, řekl: „Hej, blázne, poď sem a učiň toto bláznovství také po mně, kteréž já teď prvé učiním.“ Tedy vzav lžici a puol toho hovna na ní vloživ a sežral je, potom podal lžici tomu bláznu řka: „Teď máš lžici, sněz také toho mého hovna druhou polovici a potom ty také hromadu naser a napoly rozděl, já také po tobě jísti budu.“ I řekl blázen králův: „Já nechci tak, nechť po tobě čert dělá, bych já, pokud živ, nah choditi měl. Ani po sobě, ani po tobě jísti nechci.“ Tak Eilenšpigel mistrovství v tom lotrování obdržel a král dal mu šaty nové, k tomu dvadcet zlatých. I jel dobrý Eilenšpigel pryč a chválu u krále získal.
Historia XXV.
Kterak Eilenšpiglovi knížetství luneburské zapovědíno bylo
V knížetství luneburském u města Celle mnohé rozmanité lotrovství provodil, až kníže luneburské zemi svou mu zapověděl, a jestliže by v ní nalezen byl, aby ho popadli, potom voběsili. I umyslil sobě Eilenšpigel, aby té krajiny nebyl prázen, když by mu cesta tudy byla, aby nicméně proto skrze tu krajinu jel aneb šel. Trefilo se pak jednoho času, že skrze Luneburg jeti chtěl, i potkalo ho kníže, a uzřev Eilenšpigel, že by kníže bylo, myslil sobě: „Jistě kníže jest, a budu-li utíkati, budou mne honiti a srazí mne doluov s koně a, přijeda kníže, s hněvem dá mne voběsiti na stromě.“ A tak vymyslil sobě krátkou radu, ssedši
